2 C 10/2026-13 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť mezi sebou dne 7. 9. 2022 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku ve výši 1 000 000 Kč. Žalovanému vznikl vůči žalobci následně dluh ve výši 400 000 Kč, který písemně uznal a zavázal se ho splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 50 000 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 1. 2026. Žalovaný se zároveň pro případ prodlení zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně za každý den prodlení. Žalovaný však neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2025.2. Vzhledem k předloženým listinám vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas již v podaném návrhu, žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to konkrétně z uznání dluhu ze dne 10. 6. 2025 ve spojení se smlouvu o zápůjčce ze dne 7. 9. 2022, za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 400 000 Kč co do důvodu i výše. Žalovaný se v uznání dluhu zavázal, že dlužnou částku uhradí žalobci do 25. 1. 2026.V případě prodlení se taktéž zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Žalobce pak požaduje po žalovaném částku smluvní pokuty ve výši 34 340 Kč za období od 27. 6. 2025 do 16. 12. 2025. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby ze dne 4. 12. 2025 má pak soud za prokázané, že žalovaný žalobci neuhradil ničeho a dluží mu tak částku uvedenou shora.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dále soud vycházel z ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle ust. § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Žalovaný v daném případě písemně svůj dluh uznal co do důvodu i výše a soud tak má za prokázané, že dluh žalovaného vůči žalobci v době uznání dluhu trval, avšak žalovaný dlužnou částku žalobci dosud řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 400 000 Kč dle písemného uznání dluhu tímto rozsudkem. Důvodným je i žalobcem uplatněný nárok na kapitalizovanou smluvní pokutu, jakož i na úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaný je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Soud nicméně nevyhověl žalobě v té části, kterou žalobce požadoval po žalovaném i úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč. Jelikož žalobce tuto částku nijak nespecifikuje, je nutné dovodit, že se má jednat o paušální náhradu nákladů dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předpokladem vzniku nároku na úhradu této paušální částky je ovšem existence závazku vzniklého mezi podnikateli, respektive mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem. Ze smlouvy o zápůjčce jakož i z uznání dluhu ovšem vyplývá, že žalovaný i žalobce předmětný závazek uzavřeli jako fyzické (nepodnikající) osoby. Údaje o žalobci i žalovaném obsažené v těchto důkazech zahrnují jejich jména a příjmení, data narození i údaj o bydlišti. Naproti tomu zcela absentují údaje o IČO či sídle, jakož i jakákoliv zmínka o podnikatelském charakteru předmětných právních jednání. Je nutno proto uzavřít, že předmětnou smlouvu uzavřel žalobce a žalovaný (a následné uznání dluhu učinil žalovaný vůči žalobci) jako fyzické osoby, nikoliv jako podnikatelé, a proto žalobci paušální náhrada spojená s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč nenáleží.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť jeho neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části (v části příslušenství pohledávky). Výše nákladů řízení činí v dané věci částku 59 871 Kč a tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 720 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 10 060 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé) a dále paušální náhrada výdajů dle ust. § 13 uvedené vyhlášky po 450 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, tj. 900 Kč. Jelikož je advokát plátcem DPH, naleží mu rovněž dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená z částky 31 530 Kč po zaokrouhlení na celé koruny ve výši 6 621 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.