2 C 305/2025-43 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, . domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaných vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 2. 2017. Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovaným úvěr ve výši 540 000 Kč a žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroku ve výši 8,60 % ročně a poplatků. Žalovaní se avšak dostali do prodlení se splácením úvěru. Původní věřitel proto dopisem ke dni 29. 8. 2024 prohlásil celý dluh žalovaných za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 pak přešla pohledávka za žalovanými na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaných požaduje na jistině částku 214 274,74 Kč, na poplatcích částku ve výši 4 496 Kč, na kapitalizovaných úrocích z úvěru částku ve výši 6 861,63 Kč, na kapitalizovaných úrocích z prodlení částku 12 174,81 Kč, dále smluvní úrok ve výši 8,60 % ročně z částky 214 274,74 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 218 770,74 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení.2. Vzhledem k předloženým listinám vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaní se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 24. 7. 2017 ve spojení s produktovými podmínkami a sazebníkem právního předchůdce žalobkyně, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem původního věřitele poskytnout žalovaným úvěr ve výši 540 000 Kč a závazek žalovaných splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 8,60 % ročně a poplatků v pravidelných 120měsíčních splátkách po 6 724,14 Kč. Vedle toho se žalovaní zavázali hradit právnímu předchůdci žalobkyně v pravidelných splátkách taktéž pojištění, a to ve výši 599 Kč měsíčně. Tento úvěr byl žalovaným poskytnut na úhradu jejich dřívějších peněžitých závazků a zbývající část jim byla poskytnuta neúčelově, a to převedením na jejich běžný účet. Žalovaní se však následně dostali se splácením do prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl v souladu se Sazebníkem poplatků nárok na úhradu poplatku za prohlášení úvěru za ihned splatný, a to ve výši 300 Kč a dále nárok na úhrady poplatku ve výši 1 800 Kč za tři písemné upomínky ze dnů 27. 5. 2024, 1. 7. 2024 a 7. 8. 2024 (při výši poplatku 600 Kč á upomínka). Z dopisu ze dne 29. 8. 2024 má pak soud za prokázané, že původní věřitel smlouvu ukončil a prohlásil celý úvěr za splatný k témuž dni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanými byla s účinností ke dni 19. 2. 2025 postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Žalovaní ani přes zaslané upomínky dosud na svůj dluh neuhradili ničeho.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. 1872 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanými byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovaným úvěr ve výši 540 000 Kč. Žalovaní se zavázali vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, pojistného a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnila. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení produktových podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a vyzval jí k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalované tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení požadovaného příslušenství ve formě sjednaných úroků, úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a rovněž ve formě nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když se jedná o vzájemný vztah mezi podnikateli. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 709 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 752 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6, § 7 a 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 9 180 Kč za níže uvedené tři úkony právní služby a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky ve znění účinném v částce 450 Kč za tři úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 28 890 Kč po zaokrouhlení na celé koruny částkou 6 067 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.