4 C 21/2026-19 — Okresní soud v Táboře

Podaným návrhem se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 187 000 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný si od žalobce zapůjčil částku v souhrnné výši 187 000 Kč, kterou se zavázal splatit nejpozději do 31. 12. 2023, avšak dlužnou částku neuhradil a nereagoval ani na výzvy žalobce.Soud vydal ve věci platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno. Platební rozkaz se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně byl obsažen již v podaném návrhu, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Z předložených potvrzení o výběru a o platbě a dále z komunikace mezi účastníky má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytl zápůjčku v celkové výši 187 000 Kč s tím, že částku 40 000 Kč předal žalovanému v hotovosti dne 22. 6. 2023, částku 120 000 Kč zaslal žalovanému na účet dne 2. 11. 2023 a částku 27 000 Kč zaslal žalovanému na účet dne 22. 11. 2023. Skutečnost, že je žalovaný vlastníkem účtu č. , č. účtu, , na který byly výše uvedené částky zaslány, soud ověřil dotazem u banky, která účet vede. Dle tvrzení žalobce byla mezi účastníky sjednána splatnost dluhu ke dni 31. 12. 2023. Dne 24. 9. 2025 byla žalovanému prostřednictvím právní zástupkyně žalobce zaslána předžalobní výzva.Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Protože žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neprokázal, že by žalovanou částku alespoň částečně uhradil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku a žalobci jeho nárok na dlužnou částku v plné výši přiznal, a to včetně zákonného úroku z prodlení.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právní zástupkyně žalobce za 3 úkony právní služby v částce 25 740 Kč (1 úkon právní služby 8 580 Kč - § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokátky za 3 úkony právní služby ve výši 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a soudní poplatek ve výši 7 480 Kč, to je celkem 34 570 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.