4 C 36/2026-23 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Touto smlouvou žalobkyně poskytla dne 31. 5. 2024 žalovanému úvěr ve výši 123 324 Kč na jeho běžný účet, čímž mu vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 15,49 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 242 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne 22. 7. 2025. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2025. K tomuto dni dlužnou částku tvořila nesplacená jistina ve výši 118 441,94 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 4 654,54 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč a pojistné ve výši 549 Kč.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k uvedené výzvě nijak nevyjádřili, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2024, z předsmluvních informací, obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaný vyslovil svůj souhlas, z potvrzení o vyplacení úvěru a z výpisu z bankovního účtu za prokázané, že mezi účastníky došlo dne 31. 5. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 123 324 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 15,49 % ročně, pojistného ve výši 184 Kč měsíčně a poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 2 466,48 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 242 Kč. Ze splátkového kalendáře dále soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni po poskytnutí úvěru splátky pouze do 22. 7. 2025 (splatnost první splátky byla 22. 6. 2024). Dále žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne 23. 10. 2025 jímž mu oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině částku 118 441,94 Kč, na úrocích 4 654,54 Kč, na smluvní pokutě 1 000 Kč a na pojistném 549 Kč.Právně byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 123 324 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaných smluvních úroků z úvěru, pojistného a poplatku, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu sjednaných smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 800 Kč. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek, jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.