6 C 1/2026-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 2. 2022. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaných podmínek a zaplatit smluvní úrok 29,70 % ročně, stejně tak jako smluvně stanovené poplatky či smluvní pokutu při neplnění smluvních podmínek. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně k 18. 6. 2025 úvěr zesplatnila. Na úhradu dlužných částek neuhradila žalovaná ani ke dni podání žaloby ničeho.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2022 ve spojení s úvěrovými podmínkami žalobkyně, které jsou její nedílnou součástí, výpisem čerpání a splátek, výzvy k zaplacení úvěru ze dne 18. 6. 2025 včetně podacího archu má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky splácet včetně poplatků a úroků ve výši 29,70 % ročně ve splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce, vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že první splátka je splatná 20. dne kal. měsíce, následujícího po kal. měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání. V průběhu smluvního vztahu žalovaná načerpala na jistině 65 279 Kč, nesplácela ovšem úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně k 18. 6. 2025 úvěr zesplatnila. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno výzvou k zaplacení celého úvěru z téhož dne. Možnost účtovat smluvní pokutu a náklady na vymáhání je sjednána v odst. 9.1. úvěrových podmínek, poplatky za pojištění jsou upraveny odst. 5.5. úvěrových podmínek. Celková dlužná částka tak sestává z nesplacené jistiny ve výši 26 834,32 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 39 Kč, nákladů na vymáhání v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč a dále smluvního a zákonného úroku z prodlení ve výši specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výzvou ze dne 9. 7. 2025 byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání dlužné částky.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní stanovené rovněž výše uvedenými zákonnými předpisy, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, ovšem svou povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou, tj. včetně úroků a sjednaných poplatků řádně nesplnila. Porušila tak svoji smluvní i zákonnou povinnost, a soud jí proto uložil uhradit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu, poplatky za pojištění, smluvní pokutu a náklady na vymáhání dle specifikace uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí a smluvní úrok, který žalobkyně částečně kapitalizovala a od 16. 10. 2025 požadovala úrok 12 % ročně dle ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Částečně důvodný je i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ovšem soud úrok z prodlení přiznal žalobkyni pouze z částky 27 373,32 Kč sestávají z jistiny, poplatků a smluvní pokuty, nikoliv z příslušenství žalované pohledávky ve výši 300 Kč, které žalobkyně požaduje na základě ust. § 513 o. z., dle kterého jsou příslušenstvím pohledávky i náklady spojené s uplatněním pohledávky. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 911 Kč, neboť neúspěch žalobkyně je pouze v minimální výši představující úrok část nárokovaného úroku z prodlení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z jistiny ve výši 1 096 Kč, když přeplatek na soudním poplatků 12 Kč se dle § 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. nevrací. Dále sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 373,32 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.