6 C 149/2025-22 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částek ve výroku uvedených z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 3. 2021, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl schválen a vyplacen na běžný účet žalovaného , č. účtu, dne 26. 3. 2021. Vzhledem k neplnění podmínek úvěrové smlouvy žalobkyně úvěr zesplatnila k 20. 8. 2025. Žalovaná částka sestávala při podání žaloby z nesplacené jistiny ve výši 72 823,54 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 2 697,17 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč a smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně z jistiny od 20. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení 12 % ročně z dlužné jistiny od 30. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaný následně uhradil žalobkyni částku 1 401 Kč dne 15. 10. 2025, ničeho dalšího na žalovanou částku uhrazeno nebylo.2. V průběhu řízení vzala žalobkyně z důvodu úhrady provedené žalovaným dne 15. 10. 2025 ve výši 1 401 Kč žalobu částečně zpět co do jistiny ve výši 743,19 Kč s úrokem 10,99 % ročně od 15. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 743,19 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 657,81 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Podle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy soud vrátí zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč, s ohledem na jeho výši z částky, pro kterou bylo řízení zastaveno, žalobkyni nevznikl nárok ani na jeho částečné vrácení.3. Ohledně zbývající části žalobou uplatněného nároku vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí v rámci podané žaloby, žalovaný, kterému byla výzva doručena postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.4. Na základě žalobkyní předložených listin, a to smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 3. 2021 ve spojení s potvrzením o podpisu smlouvy, s obchodními podmínkami a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále splátkovým kalendářem, potvrzením o vyplacení úvěru, výpisy z účtu, dopisem o zesplatnění a předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2025 má soud prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 26. 3. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému dne 26. 3. 2023 vyplaceny poskytnuté finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 000 Kč spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně měsíčními splátkami od 17. 4. 2024 ve výši 1 401 Kč. Celkově měl být úvěr splacen ke dni 17. 3. 2031. Žalovaný úvěr splácel od 17. 4. 2021 do 17. 4. 2025 a od 17. 5. 2025 již žalobkyně neevidovala žádnou úhradu. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, žalobkyně zůstatek úvěru ke dni 20. 8. 2025 zesplatnila, o čemž současně informovala žalovaného. Podle bodu 5 smlouvy také žalobkyně vyúčtovala v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč. Po částečném zastavení řízení dle výroku I. tohoto rozsudku žalobkyně nárokuje dosud neuhrazenou část jistiny 73 580,35 Kč s úrokem 10,99 % ročně z částky 72 823,54 Kč od 20. 8. 2025 do 14. 10. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 72 823,54 Kč od 30. 8. 2025 do 14. 10. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 72 080,35 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 2 039,36 Kč. Zákonný úrok ve výši 12 % ročně žádá až od 30. 8. 2025, i když k prodlení žalovaného s plněním peněžité pohledávky došlo již od 20. 5. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek dne 20. 8. 2025 s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu.5. Právně byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. S ohledem na shora uvedené je žaloba důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a od května 2025 byl v prodlení s úhradou dlužných splátek. Protože žalovaný žalobkyni ani po zápočtu shora uvedené platby dosud nevrátil veškeré poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodný je i nárok žalobkyně na smluvní úroky, které žalobkyně částečně kapitalizovala, a které nárokuje ve výši v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je se splácením svého peněžitého dluhu v prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 317 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 717 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.