6 C 169/2025-175 – Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované úhrady částky uvedené v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím představující nedoplatek nároku žalobce na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 17. 12. 2022 do 30. 9. 2025 ve výši 357 372 Kč a dále náklady na znalecký posudek ve výši 9 050 Kč, který si žalobce za účelem výpočtu nedoplatku nechal vyhotovit. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 7. 2017 jako dělník. Na základě lékařského posudku o uznání nemoci z povolání č. 146/2023 ze dne 22. 3. 2023 vydaného , právnická osoba, , , Anonymizováno, , byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání Chronická tendosynovitis extenzorů předloktí vpravo (, anonymizováno, . Datum zjištění nemoci bylo dne 9. 5. 2022. Žalobce rozvázal pracovní poměr u žalované dohodou na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 14. 12. 2022 ze zdravotních důvodů. V pracovní neschopnosti byl od 7. 1. 2022 do 16. 12. 2022. Invalidní důchod prvního stupně mu byl přiznán ke dni 17. 12. 2022. Na úřadu práce byl evidován od 1. 1. 2023 do 29. 5. 2023. Od 30. 5. 2023 byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, se základní hrubou mzdou ve výši 8 600 Kč. Žalobci byla ze strany žalované do 31. 8. 2025 vyplacena částka představující náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 320 423 Kč. Žalobce zjistil, že žalovaná uvedla jako počátek nároku na náhradu za ztrátu výdělku den 1. 1. 2023, ačkoli dle žalobce mu nárok vznikl již dnem 17. 12. 2022. Dále zjistil, že žalovaná stanovila pravděpodobný výdělek žalobce pouze na základě pracovní smlouvy a mzdového výměru, dle kterého mu od 1. 1. 2022 náležela základní hodinová hrubá mzda ve výši 150 Kč a prémie ve výši 20 % hrubé mzdy. Žalovaná do jeho pravděpodobného výdělku však vůbec nezahrnula osobní ohodnocení, které bylo žalobci ze strany žalované vypláceno. Žalobce si nechal pravděpodobný výdělek přepočítat znalkyní, dle níž měl jeho pravděpodobný výdělek dosahovat částky 34 502 Kč. Po započtení všech valorizací pak znalkyně dospěla k závěru, že žalovaná by na náhradě ztráty na výdělku měla žalobci doplatit částku 357 372 Kč. Žalovaná žalobcův návrh odmítla a žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že datem pro vznik odpovědnosti z titulu nemoci z povolání je den 1. 1. 2023, neboť pracovní poměr žalobce skočil až dne 31. 12. 2022. Žalovaná rovněž odmítala, že by nespolupracovala s žalobcem při přepočtu jeho pravděpodobného výdělku, když veškeré výplatní pásky měl žalobce k dispozici. Dle žalované byl žalobcův pravděpodobný výdělek stanoven správně v souladu s jeho pracovní smlouvou a mzdovým výměrem, tj. ve výši 150 Kč na hodinu a prémie ve výši 20 % základní mzdy. Osobní ohodnocení bylo vázáno na mimořádný pracovní výkon a nejednalo se o pravidelnou ani automatickou složku mzdy. Od roku 2022 se spolu s navýšením počtu zaměstnanců stalo výjimečným institutem. Dle žalované byl průměrný výdělek zaměstnance přijatého na shodnou pozici ve čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2022 182 Kč za hodinu, tj. 31 497 Kč hrubého měsíčně. Žalovaná pak vycházela z žalobcovy mzdy ve výši 180 Kč za hodinu, tj. 31 306 Kč, kterou nahlásila i příslušné pojišťovně.3. Žalobce s vyjádřením žalované nesouhlasil. K poklesu jeho výdělku došlo již počínaje 17. 12. 2022 a tedy od tohoto data se má odvíjet jeho nárok na náhradu za ztrátu výdělku a rovněž uplatnění vládních nařízení o úpravách náhrad za ztrátu výdělku. Při výpočtu pak žalované žádné zákonné ustanovení nebránilo v tom, aby kvalifikovaně odhadla mzdu, které by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl, a to s přihlédnutím zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou nebo obdobnou práci nebo práci stejné hodnoty.4. Mezi účastníky byla v průběhu řízení označena jako nesporná tato skutková tvrzení, jež soud vzal podle ust. § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) za svá a s ohledem na zásadu hospodárnosti k nim nevedl dokazování:5. Žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 7. 2017 jako dělník. Mzdovým výměrem ze dne 4. 4. 2018 byla jeho mzda stanovena ve výši 120 Kč za hodinu a osobní prémie ve výši 42 % základní mzdy za měsíc. Mzdovým výměrem ze dne 31. 1. 2021 byla počínaje dnem 1. 1. 2022 jeho mzda stanovena na 150 Kč za hodinu a byly mu přiznány osobní prémie ve výši 20 % základní mzdy. Jeho mzda po započtení prémií tak činila 180 Kč na hodinu. Žalobci byla dne 22. 3. 2023 uznána nemoc z povolání zjištěná dne 9. 5. 2022. Od 7. 1. 2022 do 16. 12. 2022 byl žalobce v pracovní neschopnosti. Dne 14. 12. 2022 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 2022 ze zdravotních důvodů. Ke dni 17. 12. 2022 byl žalobci přiznán invalidní důchod prvního stupně. Od 1. 1. 2023 do 29. 5. 2023 byl žalobce veden na úřadu práce, od 30. 5. 2023 byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, se základní hrubou mzdou ve výši 8 600 Kč. Prémie byla žalobci vyplácena vždy. Účastníci dále v průběhu řízení učinili nesporným, že dnem určujícím počátek nároku žalobce na náhradu ztráty na výdělku je 17. 12. 2022.6. Spor je mezi účastníky o výši pravděpodobného výdělku žalobce za rozhodné období, když dle žalované tento činil v souladu s pracovní smlouvou a mzdovým výměrem 180 Kč na hodinu, tj. 31 306 Kč za měsíc. Žalobce naopak trval na tom, že k takto vypočtenému pravděpodobnému výdělku, který nerozporoval, mělo být ale ještě připočteno osobní ohodnocení žalobce, které mu bylo v minulosti vypláceno a kterého by pravděpodobně opětovně dosáhl, pokud by pracoval.7. Ke zjištění skutkového stavu věci pak soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:8. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že pracovní poměr žalobce u žalované byl dohodou ukončen ke dni 31. 12. 2022 na žádost zaměstnance ze zdravotních důvodů.9. Z e-mailu ze dne 11. 10. 2023 a následující komunikace (č. l. 9 p.v. – 11 spisu) bylo zjištěno, že žalobce pro urychlení zasílal podklady pro výplatu náhrady ztráty na výdělku pojišťovně napřímo. Zároveň žalobce vytýkal žalované, že mu započetla pouze základní mzdu. Z vyjádření žalované bylo zjištěno, že rozhodným obdobím dle ní bylo čtvrté kalendářní čtvrtletí roku 2022.10. Z oznámení o odstoupení z funkce člena dozorčí rady ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce byl do tohoto dne členem dozorčí rady žalované.11. Z lékařského posudku vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, dne 22. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 9. 5. 2022 zjištěna nemoc z povolání u žalované při výkonu práce dělníka výroby topných panelů.12. Z uplatnění nároku na náhradu újmy ze dne 23. 10. 2025 doloženého i s dokladem o odeslání bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vycházela z nesprávného čtvrtletí roku 2022, když správně měla při výpočtech vycházet ze třetího kalendářního čtvrtletí. Rovněž zaslal žalované znalecký posudek, ve kterém byla vypočtena výše pravděpodobného výdělku žalobce. Znalkyně při výpočtech vycházela pouze z výplatních pásků žalobce za rok 2020 až 2022, neboť jiné podklady neměla od žalované k dispozici. Znalkyně rovněž nedisponovala podmínkami žalované pro výplatu mzdy a osobního ohodnocení, proto osobní ohodnocení přepočetla dle let minulých. Vzhledem k tomu, že znalkyně dospěla k závěru, že žalovaná by měla žalobci doplatit na náhradě mzdy 357 372 Kč, byla k tomu vyzvána tímto dopisem.13. Z odpovědi na danou výzvu ze dne 4. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná si stojí za svým výpočtem pravděpodobného výdělku, a to ve výši 31 306 Kč na základě hodinové mzdy a prémií. Dle žalované ani tyto prémie nebyly nárokové. Jakékoli další ohodnocení, které bylo žalobci v minulosti vypláceno, však k výdělku připočítat odmítala. Rovněž nesouhlasila s výší pravděpodobného výdělku dle znalkyně. K valorizaci mezd uvedla, že v roce 2022 nedocházelo ke zvýšení mezd u žalované.14. Ze znaleckého posudku č. 1040/2025 vyhotoveného , tituly před jménem, , Anonymizováno, (č. l. 19) bylo zjištěno, že znalkyně provedla výpočet pravděpodobného výdělku žalobce. Jako počátek vzniku plnění stanovila den 17. 12. 2022 a od tohoto dne odvíjela veškeré nároky žalobce. Vycházela ze mzdových listů žalobce, které měla k dispozici. Dle jejích propočtů si žalobce v období od 17. 12. 2022 do 31. 12. 2022 vydělal 3 928 Kč a jeho invalidní důchod činil 4 753 Kč. Za rok 2023 byl jeho příjem 146 099 Kč a invalidní důchod činil celkem 126 988 Kč. V roce 2024 byl jeho výdělek 102 891 Kč a invalidní důchod 134 028 Kč. V období od ledna 2025 do září 2025 si pak vydělal 77 501 Kč a invalidní důchod činil 103 230 Kč. Celkem tedy jeho výdělek činil 330 419 Kč a invalidní důchod 368 999 Kč. Dle znalkyně činil pravděpodobný výdělek žalobce 34 502 Kč, který byl následně v souladu s vládními nařízeními valorizován počínaje dn