8 C 124/2025-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovanému ve dnech 21. 12. 2023 a 16. 1. 2024 poskytl právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, o. částku v celkové výši 40 000 Kč, a to na bankovní účet č. , Anonymizováno, žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně následně dne , datum, uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, kterou předmětnou pohledávku převedl na společnost , Anonymizováno, . Tato společnost následně smlouvou ze dne , datum, převedla pohledávku na žalobkyni. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Požaduje proto vydání majetkového prospěchu žalovanému z plnění bez právního důvodu, neboť smlouva o poskytnutí předmětné částky není schopna doložit. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z potvrzení o provedené platbě za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na bankovní účet č. , Anonymizováno, dne 21. 12. 2023 částku 20 000 Kč a dne 16. 1. 2024 částku 20 000 Kč. Ze zprávy České spořitelny, a. s. ze dne 27. 10. 2025 má soud za prokázané, že majitelem účtu, na který právní předchůdce žalobkyně zaslal předmětnou částku, je žalovaný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , Anonymizováno, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , Anonymizováno, má pak soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 6. 2025 má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení částek poskytnutých ve dnech 21. 12. 2023 a 16. 1. 2024, a to z důvodu úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným s jejím právním předchůdcem. Odeslání výzvy k úhradě má soud za prokázané z žalobkyní předloženého podacího lístku.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V dané věci byla žalobkyně v důkazní nouzi ohledně prokázání právního jednání spočívajícího v uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, na jejíž existenci odkazuje předložená předžalobní výzva k plnění. V řízení však bylo bezpečně prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na výše uvedený bankovní účet žalovanému peněžní částku ve výši 40 000 Kč, jakož i skutečnost, že tato pohledávka byla následně postoupena, a to na společnost , Anonymizováno, . a následně na žalobkyni. Žalovaný nevrátil na výzvu žalobkyně majetkový prospěch, který mu byl poskytnut, a jehož právní důvod nebyl v řízení prokázán, tedy nevydal žalobkyni jako ochuzené, oč se obohatil (§ 2291 odst. 1 o. z.). Z tohoto důvodu mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 40 000 Kč. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaný byl od doručení výzvy k plnění v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. O dani z přidané hodnoty soud nerozhodoval, neboť právní zástupce žalobkyně není jejím plátcem.