8 C 141/2025-35 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že mezi jejím právním předchůdcem , Anonymizováno, a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Uzavřenou úvěrovou smlouvu žalobkyně není schopna doložit, avšak její právní předchůdce poskytl žalovanému dne 1. 2. 2024 částku ve výši 37 000 Kč na jeho bankovní účet č. , Anonymizováno, . Právní předchůdce žalobkyně následně dne , Anonymizováno, uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, kterou předmětnou pohledávku převedl na společnost De Vries , právnická osoba, . Tato společnost následně smlouvou ze dne , Anonymizováno, převedla pohledávku na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce, Anonymizováno2. Proti platební rozkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 8. 2025, č. j. EPR 219778/2025-5, podal žalovaný včas odpor. V něm popřel aktivní legitimaci žalobkyně k podání žalobkyně, neboť tato netvrdí, jakou konkrétní pohledávku za žalobcem nabyla. Pro případ doložení postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni namítl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, podle které mu byla žalovaná částka poskytnuta, neboť právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil jeho úvěruschopnost. V době sjednání úvěru činily splátky všech úvěrů žalovaného částku 30 419 Kč, zatímco jeho průměrný příjem za dobu 12 měsíců před poskytnutím úvěru činil 27 000 Kč. Poskytnutou jistinu je pak s ohledem na svoji nepříznivou ekonomickou situaci schopen splácet ve výši 1 000 Kč měsíčně.3. Žalobkyně k odporu žalovaného uvedla, že dlužnou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení a nikoli na základě úvěrové smlouvy, neboť uzavřenou smlouvu není schopna doložit. Posouzení úvěruschopnosti je tedy nadbytečné. Označení postoupených pohledávek je určité a odkázala na již předložené listiny.4. Soud ve věci nařídil jednání a současně s předvoláním žalobkyni výslovně poučil z důvodu předvídatelnosti postupu soudu, že soud bude vycházet z tvrzení žalobkyně ve spojení s jí předloženými důkazy (smlouva o spotřebitelském úvěru, upomínky o zaplacení spotřebitelského úvěru), že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky právě z důvodu uvedené smlouvy, neboť žádný jiný důvod není logický. Současně ji vyzval, aby proto k nařízenému jednání s sebou přinesla veškeré listiny týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele před poskytnutím úvěru. Oba účastníci se z jednání omluvili, žádný z nich nepožádal o odročení jednání, a soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku 37 000 Kč, kde jsou jako její smluvní strany uvedeni společnost , Anonymizováno, jako věřitel a jako klient (rozuměj dlužník) žalovaný, ve spojení s potvrzením o provedené platbě ve výši 37 000 Kč společností , Anonymizováno, žalovanému, dále ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky žalobkyní žalovanému ze dne 20. 6. 2025, ve kterém sama žalobkyně výslovně uvádí, že pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy, a dále též ve spojení s upomínkou žalobkyně žalovanému ze dne 20. 6. 2025, ve které opět sama žalobkyně uvádí, že „na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, číslo smlouvy , Anonymizováno, , uzavřené dne , Anonymizováno, mezi společností , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ), se sídlem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 180184, jako původním věřitelem a Vámi, tj. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jako dlužníkem, Vám byla zapůjčena částka ve výši 37 000 Kč a bylo Vaší povinností vrátit Klientovi výše uvedený úvěr včetně poplatku za jeho poskytnutí“, za plně prokázané, že mezi účastníky nejen probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale že v souladu se smlouvou předloženou žalobkyní došlo k poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 37 000 Kč. I když žalobkyně (jak uvádí) není schopna doložit účastníky podepsanou úvěrovou smlouvu, nic to nemění na skutečnosti, že z provedených důkazů jednoznačně plyne, že spotřebitelský úvěr právě v dohodnuté výši 37 000 Kč byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. , Anonymizováno, . Tento závěr soud přijímá nejen z textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde je uveden účet žalovaného (slovy smlouvy „bankovní účet Klienta“), ale plyne i ze zprávy , Anonymizováno, , kterou si soud vyžádal na návrh žalobkyně. Podle ní je disponentem účtu č. , Anonymizováno, „od 22.10.2014 do dnešního dne“ (tj. do dne 9. 1. 2026, kdy bylo sdělení peněžního ústavu vyhotoveno) právě žalovaný. Jak bylo účastníkům sděleno z důvodu předvídatelnosti postupu soudu již spolu s předvoláním k jednání, není logický žádný jiný důvod pro poskytnutí částky právním předchůdcem žalobkyně žalovanému ve výši 37 000 Kč, než uzavření smlouvy o úvěru, ve které vystupuje právní předchůdce žalobkyně jako věřitel, žalovaný jako dlužník, a předmětem úvěru je právě částka 37 000 Kč. Tento závěr je plně podporován již uvedenými dalšími listinnými důkazy předloženými žalobkyní (oznámení o postoupení pohledávky, upomínka), které taktéž vychází ze skutečnosti uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak bylo i výše citováno. Ostatně i sám žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil jeho úvěruschopnost, když mu poskytoval úvěr, jak jeho poskytnutí na účet žalovaného plyne z výše uvedených listin. Je tedy evidentní, že skutečnou vůlí obou účastníků předložené smlouvy o úvěru bylo uzavření této úvěrové smlouvy mezi nimi, tedy poskytnutí peněžních prostředků právním předchůdcem žalobkyně žalovanému a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud bude proto posuzovat právní vztah mezi účastníky nikoli jako plnění, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez jakéhokoli právního důvodu, ale jako plnění, které bylo právním předchůdcem žalobkyně poskytnuto žalovanému na základě předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě lze poznamenat, že pro platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru není třeba zachovat písemnou formu, když zákon výslovně uvádí, že nesplnění písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (viz citace dále).6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na společnost De Vries , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 má soud dále za prokázané, že společnost , Anonymizováno, postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Soud přitom bezpečně identifikoval pohledávku za žalovaným, když tato obsahuje tzv. ID Úvěru (BUPEBOXI) obsažené v předložené nepodepsané smlouvě o spotřebitelském úvěru. Tímto ID byla následně označena pohledávka v příloze k výše uvedeným smlouvám o postoupení pohledávek. Uvedenými listinami je vyvráceno tvrzení žalovaného, že postoupená pohledávka nebyla dostatečně specifikována, naopak z nich plyne, že žalobkyně je aktivně legitimována k jejímu uplatnění.7. Po právní stránce byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuj