8 C 168/2025-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovanému dne 19. 3. 2024 poskytl právní předchůdce žalobkyně, Anonymizováno, , Anonymizováno, . částku v celkové výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet č. , Anonymizováno, žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně následně dne , Anonymizováno, uzavřel smlouvu o postoupení pohledávek, kterou předmětnou pohledávku převedl na společnost , Anonymizováno, . Tato společnost následně smlouvou ze dne , Anonymizováno, převedla pohledávku na žalobkyni. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Požaduje proto vydání majetkového prospěchu žalovanému z plnění bez právního důvodu, neboť smlouva o poskytnutí předmětné částky není schopna doložit. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z potvrzení o provedené platbě za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na bankovní účet č. , Anonymizováno, dne 19. 3. 2024 částku 20 000 Kč. Ze zprávy , Anonymizováno, . ze dne 12. 12. 2025 má soud za prokázané, že majitelem účtu, na který právní předchůdce žalobkyně zaslal předmětnou částku, je žalovaný. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 má pak soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 6. 2025 má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě úvěru poskytnutého dne 19. 3. 2024, neboť jeho dluh po sečtení všech nákladů a sankcí v celkové výši 69 155,17 Kč nebyl dosud uhrazen. Odeslání výzvy k úhradě má soud za prokázané z žalobkyní předloženého podacího lístku.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V dané věci byla žalobkyně v důkazní nouzi ohledně prokázání právního jednání spočívajícího v uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, na jejíž existenci odkazuje předložená předžalobní výzva k plnění. V řízení však bylo bezpečně prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na výše uvedený bankovní účet žalovanému peněžní částku ve výši 20 000 Kč, jakož i skutečnost, že tato pohledávka byla následně postoupena, a to na společnost , Anonymizováno, , oč se obohatil (§ 2291 odst. 1 o. z.). Z tohoto důvodu mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaný je od doručení výzvy k plnění v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. O dani z přidané hodnoty soud nerozhodoval, neboť právní zástupce žalobkyně není jejím plátcem.