4 C 281/2020-17 — Okresní soud v Tachově

Manželka se návrhem ze dne [datum] domáhala rozvodu manželství, které uzavřela s manželem dne [datum] v [obec]. Uvedla, že z manželství se narodily dvě děti. Manželství bylo uzavřeno po krátké známosti z důvodu těhotenství. Zpočátku bylo manželství spokojené, avšak v době, kdy děti povyrostly, začaly manželce vadit manželovo vlastnosti. Manžel v domácnosti s téměř ničím nepomáhal, mezi účastníky byly spory ohledně hospodaření, výchovy dětí, trávení volného času, nákupu zahrádky i stavby rodinného domu. Tyto rozpory trvají již nejméně dva roky. Dne [datum] manžel po vzájemné dohodě opustil společnou domácnost a manželé se dohodli na rozdělení majetku tak, že manželce zůstalo vybavení bytu a manžel si ponechal automobil. Manželství je nyní pouze formální, neplní žádnou ze svých funkcí. Manžel uvedl, že s rozvodem manželství souhlasí. Manželka je občanem České republiky, manžel je občanem Slovenské republiky. Oba žijí na území České republiky, kde bylo také jejich poslední společné bydliště. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti je dána příslušnost soudu českého. Dle Nařízení Rady (EU) [číslo] kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, a to čl. 8 písm. a), se řídí rozvod právem státu, v němž mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu. V daném případě se tedy rozvod manželů řídí českým právem. Z oddacího listu manželů má soud za prokázané, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem Kladruby. U manžela se jedná o první manželství, u manželky o manželství druhé, kdy první manželství zaniklo rozvodem. Manželka je státním příslušníkem ČR, manžel je občanem Slovenské republiky. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti – [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození] [příjmení] péči a výživě pro dobu po rozvodu manželství bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 11. 2020, č. j. 13 Nc 3099/2020-22, který nabyl právní moci dne [datum]. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů na dobu před i po rozvodu manželství tak, že obě děti se svěřují do péče matky a otec se zavazuje přispívat na výživu nezl. [jméno] částkou 3 500 Kč a na výživu nezl. [jméno] částkou 2 500 Kč. Oba účastníci shodně uvedli, že nežijí ve společné domácnosti od poloviny října 2020. Manželka uvedla, že větší problémy v manželství začaly před dvěma lety. Manžel kromě nákupů v domácnosti nepomáhal, pouze sliboval, že se změní. Manžel potvrdil, že poslední 3 až 4 roky manželství nebylo v pořádku. Je pravda, že manželce sliboval, že se změní, ale manželka ho k domácím pracím nepustila. Manželé potvrdili, že již 4 měsíce nežijí ve společné domácnosti, komunikace mezi nimi nefunguje a jsou schopni domluvit se pouze ohledně dětí. Manžel manželku obviňuje z navázání jiného vztahu s mužem, což manželka popírá. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud po zhodnocení provedených důkazů má za prokázané, že jsou splněny podmínky § 755 odst. 1 o.z., neboť manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Tato skutečnost je jednoznačně patrná z toho, že manželé již nežijí ve společné domácnosti i nadále mezi nimi dochází k hádkám a nejsou schopni spolu komunikovat. Toto vedlo k naprostému odcizení účastníků. Soud neshledal, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem nezletilých dětí, jelikož manžel se s dětmi pravidelně stýká a rodiče uzavřeli dohodu o úpravě péče i výživy pro dobu po rozvodu manželství. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje skutečnost, že manželé očekávali narození dcery po velmi krátké známosti bez toho, aby důkladně poznaly své povahové rysy a až následně v manželství začalo docházet k neshodám vyplývajícím z těchto odlišností, toto vedlo k odcizení manželů a následnému zrušení společné domácnosti. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále„ z.ř.s.“), podle něhož účastníci řízení o rozvod manželství nemají vůči sobě zásadně právo na náhradu nákladů řízení.