10 C 266/2020-32 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 34 695 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému byla poskytována zdravotní péče ve Fakultní nemocnici [obec] od [datum] do [datum]. Byl informován o skutečnosti, že pokud není řádně zdravotně pojištěn podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, bude muset poskytnutou zdravotní péči uhradit z vlastních prostředků. Za poskytnutou zdravotní péči proto byly žalovanému vystaveny faktury na částku 1 409 Kč a na částku 33 286 Kč. Žalovaný fakturu do data splatnosti neuhradil, proto mu byla dne [datum] zaslána upomínka s výzvou k uhrazení dlužné částky. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je polským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval dle vyhl. č. 42/1989 o úpravě právních poměrů a právní pomoci s Polskem. Dle čl. 38 vyhlášky (1) Odpovědnost za způsobenou škodu nevyplývající ze smluvních závazků (porušení právních povinností) se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události zakládající nárok. Je-li škůdce i poškozený státním občanem téže smluvní strany, řídí se nárok na náhradu škody právním řádem této smluvní strany. (2) K řízení o náhradě škody je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody nebo na jejímž území má škůdce bydliště. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště poškozený, je-li na tomto území škůdcův majetek. 3. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu § 85 odst. 1, občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, neboť v jeho obvodu má žalovaný v době podání žaloby místo obvyklého pobytu na území České republiky, a má tak učinit dle předpisů ČR, neboť ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo na území České republiky. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listin plyne, že fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum] byla za poskytnutou zdravotní péči vyúčtována částka 1 409 Kč a fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] částka 33 286 Kč Celkem tak byla žalovanému vyúčtována částka 34 695 Kč. Totožnost žalovaného byla doložena dokladem totožnosti č. [anonymizováno]. Dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky a stanovil mu k tomu náhradní lhůtu 10 dní. 6. Na základě předložených důkazů soud vzal za prokázané, že žalovaný byl u žalobce ošetřen a vznikla mu proto ve smyslu ust. § 16a z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění povinnost zaplatit žalobci na jeho ošetření vynaložené náklady v uvedené výši, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný náklady na své ošetření nezaplatil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci i úrok z prodlení, určený dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 935 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 735 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.