19 C 287/2021-136 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne [datum] domáhala po žalované náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že byla u žalované zaměstnána v pracovním poměru v období od 1. 11. 2010 do 31. 3. 2011 na pozici dělnice na montáži. U žalobkyně se objevily dne 13. 12. 2010 první příznaky zdravotní nevolnosti při práci s lepidlem na pracovišti u žalované. Dne 11. 2. 2011 bylo u žalované provedeno Krajskou hygienickou stanicí [příjmení] kraje šetření pracovních podmínek. Dne 30. 11. 2011 byla žalobkyni uznána nemoc z povolání – profesionální kontaktní ekzém, který byl zjištěn ke dni 25. 2. 2011. Dne 15. 3. 2011 bylo žalobkyni doručeno zrušení pracovního poměru ve zkušební době ke dni 31. 3. 2011. Od 1. 4. 2011 dosud je žalobkyně v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně má za to, že pracovního poměr ve zkušební době byl se žalobkyni zrušen právě proto, že onemocněla nemocí, která byla později uznána za nemoc z povolání. Pokud by žalobkyně neonemocněla nemocí z povolání, lze předpokládat, že by byla i nadále u žalované zaměstnána. Žalobkyni byla pojišťovnou žalované uhrazena náhrada škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 11. 1. 2011 do 31. 3. 2011, účelně vynaložené náklady spojené s léčbou a bolestné. Pojišťovna žalované však žalobkyni nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve svém dopise ze dne 2. 4. 2013 neuznala s tvrzením, že k rozvázání pracovního poměru došlo ve zkušební době ze strany žalobkyně, když toto tvrzení není pravdivé. Žalobkyně uplatnila svůj nárok vůči žalované opakovaně v roce 2021, kdy žalovaná nárok odmítla, a taktéž pojišťovna žalované tento nárok odmítla, tentokráte s tvrzením, že důvodem pro ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované byly neuspokojivé pracovní výsledky, když toto nové tvrzení také není pravdivé. Žalobkyně dosahovala před zjištěním nemoci z povolání průměrného hrubého výdělku ve výši 11 774 Kč V 11/2010 žalobkyně odpracovala 159,50 hodin za plat 11 083 Kč, v 12/ 2010 odpracovala 97,50 hodin za plat 6 318 Kč, ve 4. kalendářním čtvrtletí roku 2010 tedy průměrný hodinový výdělek žalobkyně činil 67,70 Kč. Průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně činil 67,70 x 38,75 x 4,348 = 11 406 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení měsíční platby ve výši rozdílu mezi částkou 8 000 Kč a částkou 11 406 Kč, tj. částky 3 406 Kč, a to za období od 1. 4. 2011 dosud. Jelikož část nároku je již promlčena, žádá žalobkyně po žalované uhrazení částky 3 406 Kč za poslední 3 roky před podáním žaloby dosud, tj. za období od srpna 2018 do července 2021 v částce 122 616 Kč a dále od srpna 2021 v částce 3 406 Kč měsíčně. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k zaplacení svých nároků vyzývala, ovšem bez úspěchu. 2. Žalobkyně svým podáním ze dne 17. 1. 2022 vzala částečně zpět, a to v rozsahu zaplacení částky 37 466 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 1. 3. 2021 do zaplacení (pohledávka za období od září 2020 do července 2021, tj. za 11 měsíců á 3 406 Kč) a dále pro částku 3 406 Kč měsíčně od srpna 2021 do zaplacení. Zpětvzetí žaloby bylo vyhověno a usnesením Okresního soudu v Tachově č. j. 19 C 287/2021-124 ze dne 20. 1. 2022 bylo řízení částečně, v uvedeném rozsahu, zastaveno. Předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení částky 85 150 Kč s příslušenstvím, který představuje pohledávku od srpna 2018 do srpna 2020, tj. 25 měsíců po 3 406 Kč. 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 10. 2021 uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části a co do základu. Žalovaná dále uvedla, že je nesporné, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 10. 2010, na pozici dělnice na montáži. Žalobkyně se v roce 1990 vyučila prodavačkou, poté nastoupila na mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou, a to v souvislosti s péčí o tři nezletilé děti (roky 1991, 1998, 2005). Následně pak byla před nástupem do pracovního poměru k žalované vedena jako uchazečka o zaměstnání na Úřadu práce. Poté, co dne 1. 11. 2010 nastoupila jako dělnice na montáži k žalované, vykonala u žalované toliko 38 směn. Pracovní poměr s žalobkyní byl ze strany žalované ukončen ke dni 31. 3. 2011, tedy ještě ve zkušení době, kdy důvodem ukončení pracovního poměru s žalobkyní byly neuspokojivé pracovní výsledky. Žalovaná tedy předně popírá, že by pracovní poměr byl ukončen z důvodu, že by žalobkyně jako zaměstnanec nesměla podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb či rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí. Ostatně v případě, pokud by žalobkyně nesměla dosavadní práci vykonávat, zcela jistě by požadovala po žalovaném odstupné ve výši 12 násobku, což nepožadovala. Nemoc z povolání se tedy žádným způsobem na ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované nepodílela. Nemoc z povolání byla zjištěna ke dni 25. 2. 2011, tedy ještě v době trvání pracovního poměru, nicméně hlášena byla Klinikou pracovního lékařství FN a LF [anonymizováno] [obec] až 30. listopadu 2011, tedy téměř sedm měsíců po ukončení pracovního poměru. Zjištěná nemoc z povolání – Profesionální kontaktní ekzém, nezpůsobil do současné doby, tedy ani po více než 10 letech od jeho zjištění u žalované, snížení pracovní schopnosti. Dle sdělení žalobkyně je tato od 1. 4. 2011 do současné doby vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadě práce. Je tedy zřejmé, že celá profesní kariéra žalobkyně spočívala v odpracování 38 směn u žalované. Žalobkyně uvádí, že před zjištěním nemoci z povolání žalobkyně dosahovala průměrného hrubého výdělku ve výši 11 774 Kč. Současně uvedla, že základní sazba minimální mzdy v roce 2011 činila 8 000 Kč měsíčně. Žalobkyně zcela opomíjí výdělek, kterého by v případě, že by měla snahu pracovat, dosahovala. Je tedy nutné krom výše uvedeného zohlednit i ceny práce za požadované období, tedy pro období 2018 – 2021. Dle regionální statistiky – ceny práce za období 2018 – 2021, zpracovávané pro [příjmení] kraj, MPSV, je průměrná hrubá měsíční mzda pro pozici prodavač v prodejnách ve výši 20.276 Kč pro rok 2018, pro rok 2019 pak ve výši 23.075 Kč a pro rok 2020 ve výši 25.030 Kč. Žalovaná opětovně uvádí, že k poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně nedošlo. Je nepochybné, že žalobkyně nepracuje, snaží se vyzískat majetkový prospěch z jediného zaměstnavatele, u kterého několik dní pracovala, což je zcela nepřípustné. Volných pracovních míst na trhu práce, ať již na pozici dělník ve výrobě či prodavač, je dostatek. Neochota pracovat však nemůže být dána k tíži žalované. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 14. 12. 2021 uvedla, že jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně ke dni 11. 8. 2020 pro nepříznivý zdravotní stav spočívající zejména v polymorbiditě se střednětěžkou depresivní poruchou a generalizovanou úzkostnou poruchou. Žalobkyně má za to, že nemoc z povolání profesionální kontaktní ekzém neměl na přiznání invalidního důchodu vůbec vliv, proto jej neuváděla. 5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2021 uvedla, že žalobkyně při ústním jednání konaném dne 23. 11. 2021 uvedla, že nepobírá invalidní důchod. Ostatně ani v prohlášení o příjmech doložené soudu v žádosti o bezplatné právní zastoupení není žádná zmínka o tom, že by žalobkyně měla přiznán invalidní důchod prvního stupně. Následně bylo zjištěno, že žalobkyně je invalidní I. stupně. Z doložených posudků o invaliditě je zřejmé, že žalobkyně o invalidní důchod žádala opakovaně. Uspěla až v roce 2021, kdy jí byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, a to z důvodu pro středně těžké postižení týkající se depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen. Z doloženého je také zřejmé, že krom psychiatrie se žalobkyně léči na gastroenterologii, dále pak na neurologii se syndromem karpálního tunelu, dále pak na ortopedii pro bolest bederní páteře, na revmatologii pro [příjmení] krční a bederní páteře a též jako poslední, zcela nepodstatné, je uvedeno profesionální kontaktní ekzém. Z vyjádření je zřejmé, že žalobkyně je z důvodu psychického onemocnění schopna práce na zkrácený pracovní úvazek na pracovištích s lehkou psychickou zátěží a bez nočních směn. Ostatně jak žalobkyně uvedla, pracuje pouze brigádně, o čemž v žalobě nebyla též žádná zmínka. Z potvrzení úřadu práce o nepřijetí není uvedeno, o jaké zdravotní důvody se jedná, nikde neabsolvovala vstupní lékařskou prohlídku, kde by poskytovatel pracovně lékařských služeb určil, že není k dané profesi zdravotně způsobilá a které ty zdravotní důvody to jsou. Pravděpodobně poškozená sama při přijetí hlásí, že má zdravotní potíže, nemá zřejmě snahu pracovat. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi nemocí z