19 C 310/2022-24 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující jistinu ve výši 2 047,32 Kč, kterou byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli z titulu smlouvy o vedení běžného účtu. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil povinnost z uvedené smlouvy, neboť v době do 2. 8. 2020 přečerpal žalobkyní vedený bankovní účet nad rámec sjednaného limitu, čímž na tomto účtu dosáhl nekrytého záporného zůstatku (tzv. nepovoleného debetu). Tento dluh žalobkyni ani přes její výzvu neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o vedení běžného účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že se touto smlouvou původní věřitel zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný bankovní účet ve smyslu § 2662 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal, že nebude čerpat peněžní prostředky nad rámec volných peněžních prostředků na uvedeném účtu, resp. nad rámec výše smluvně povoleného debetu. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že tvoří nedílnou součást shora uvedené smlouvy a upravují konkrétní práva a povinnosti původního věřitele a žalovaného související s vedením běžného účtu. Mimo jiné smluvní podmínky upravují právo stran odstoupit od smlouvy a právo původního věřitele požadovat vrácení dlužných finančních prostředků. Ze sazebníku poplatků bylo zjištěno, že stanoví povinnost žalovaného k úhradě sazebníkem stanovených poplatků souvisejících s vedením běžného účtu a jejich výši. Žalovaný je sazebníkem vázán na základě shora uvedené smlouvy o vedení běžného účtu. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé. S ohledem na tento skutkový závěr posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o vedení běžného účtu, na jejímž základě v době do 2. 8. 2020 čerpal z žalobkyní vedeného bankovního účtu prostředky tak, že dosáhl nepovoleného záporného zůstatku, a to aniž by prokázal, že jistinu tohoto nepovoleného debetu vrátil. Podle § 2662 občanského zákoníku se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nevrácenou jistinu čerpaných prostředků s kapitalizovaným úrokem z úvěru a bankovními poplatky, včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce kromě jistiny rovněž právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v aktuálním znění pro rozhodné období. Z uvedených důvodů soud vyhověl žalobě v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 047,32 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.