3 C 321/2022-22 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozsudku. K dané věci uvedl, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače s tím, že jako poplatník se přihlásil do evidence dne [datum]. Žalovaný však nezaplatil poplatky za držení tohoto přijímače od měsíce [číslo] do měsíce [číslo] á 135 Kč měsíčně. Dlužná částka činí částku žalovanou. O zaplacení dané částky byl žalovaný upomínán, avšak bezvýsledně. Žalovanému byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ust. § 114 a o. s. ř., ke které se nevyjádřil. Dále byla žalovanému zaslána výzva ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř., s žádostí zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ust. § 115 a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil a to z potvrzení České pošty s.p. ze dne [datum], že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků od měsíce [datum]. Žalovaný byl žalobcem upomínán upomínkou ze dne [datum] o úhradu dlužné částky, avšak bezvýsledně. Televizní poplatky žalovaný nezaplatil za časové období od [číslo] do [číslo] (á 135 Kč měsíčně). Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a ust. zákona č. 348/2005 Sb. dospěl soud k závěru, že návrhu žalobkyně je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaný nezaplatil za časové období uvedené shora jako držitel televizního přijímače poplatky za výše uvedené časové období, které činí v součtu částku žalovanou. Proto soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku a s poukazem na prodlení žalovaného s úhradou této částky mu soud uložil zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje ČNB. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, náklady řízení v částce 1 126 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 540 Kč, sestávající se z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč, což je 126 Kč. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.