3 C 124/2023-52 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že žalobce zjistil z registru silničních vozidel, že osobní automobil RZ 6 C02101 je evidován jako provozovaný s tím, že žalovaný jako vlastník – provozovatel neměl od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Z uvedeného důvodu vznikl žalobci nárok na příspěvek a to v částce 22 230 Kč za 342 dní, kdy žalovaný nebyl pojištěn s tím, že zůstatek ve výši 600 Kč (2x 300 Kč) tvoří poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva. Žalovaného v řízení zastupoval opatrovník, uvedený v záhlaví tohoto rozhodnutí, dle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., neboť současné bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit. Opatrovník žalovaného souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, taktéž jako žalobce. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státní příslušník Srbska, jedná se o věc s cizím prvkem. Soud proto v souvislosti s příslušností postupoval dle nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne [datum], kapitoly II,odd. 1, čl. 4 1. Rozhodným právem je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy /Řím I/ právní řád České republiky. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván žalobcem dne [datum], [datum] k úhradě příspěvku do garančního fondu za motorové vozidlo [registrační značka] za časové období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] (342 dní nepojištění). Příspěvek byl vyčíslen částkou 22 230 Kč. Následně byl žalovaný uvědoměn žalobcem na nedoplatek příspěvku do garančního fondu v částce 22 985 Kč, bezvýsledně. Dále byl žalovaný upomínán právní zástupkyní žalobce o zaplacení dlužné částky ve výši částky žalované, taktéž bezvýsledně. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k ustanovení § 4 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 zákona č. 168/99 Sb. dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Rozhodnutí soudu vychází ze skutečnosti, že v daném řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník – provozovatel vozidla, specifikovaného výše, neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Z uvedeného důvodu mu žalobce vyměřil příspěvek související s nepojištěným vozidlem, specifikovaný shora, který žalovaný neuhradil. Proto soud uložil žalovanému zaplatit částku 22 230 Kč jako příspěvek za nepojištěné vozidlo a dále částku 600 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, kdy v součtu dané částky činí částku žalovanou. Dále soud uložil žalovanému uhradit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka a to pro prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, náklady řízení v částce 2 366 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 914 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 830 Kč, sestávající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, což je 252 Kč. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř..