3 C 317/2025-34 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že účastníci uzavřeli s účinností ke dni , datum, smlouvu o zápůjčce. Mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, byla uzavřena smlouva o spolupráci, kdy žalobce smlouvu o spolupráci akceptoval. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobce zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 12 000 Kč s tím, že ke dni , datum, žalovaný obdržel částku 10 406,40 Kč. Rozdíl mezi částkou 12 000 Kč a částkou 10 406,40 Kč tvoří odměna poskytovatele ve výši 1 593,60 Kč. Potvrzení o platbě z účtu ze dne , datum, prokazuje načerpání zápůjčky ve výši 10 406,4 Kč na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet zápůjčku po částce 664 Kč měsíčně. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel, kdy uhradil pouze 2 splátky. Ke dni , datum, proto došlo k zesplatnění zápůjčky, tzn. celé dlužné částky. Žalovaný na závazek ze smlouvy uhradil pouze částku 1 328 Kč s tím, že zůstatek zůstal neuhrazen. Dlužná částka představuje částku 30 544 Kč (31 872 Kč - 2 splátky uhrazené žalovaným ve výši 1 328 Kč). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.2. Právní zástupce žalobce se z ústního jednání ve věci dne , datum, omluvil.3. Žalovaný poukázal na to, že při zápůjčce 10 406,40 Kč měl zaplatit dle smlouvy celkovou částku 31 872 Kč, když tato částka je neúměrná. Poté, kdy přestal platit se žalovaný snažil s žalobcem dohodnout o splácení, ale společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, mu sdělila, že nemá nárok na uzavření mimosoudní dohody. Žalovaný se následně obrátil na finančního arbitra. Žalovaný dále připustil, že mohl uhradit 2 splátky na závazek ze smlouvy v celkové výši 1 328 Kč.4. Dle ustanovení § 2390 o. z. – přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že účastníci uzavřeli pod číslem , hodnota, dne , datum, elektronicky na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě níž se zavázal žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč za smluvní úrok 60 % ročně s měsíční splátkou 664 Kč s tím, že doba trvání zápůjčky byla vymezena na 48 měsíců a splatnost splátky na 22 den každého měsíce. Celková dlužná částka činila 31 872 Kč. Finanční prostředky měly být poskytnuty bezhotovostním převodem s tím, že žalobci náležela jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč. Dále byla dne , datum, uzavřena smlouva o spolupráci mezi investorem tzn. žalobcem a společností P2P , právnická osoba, . IČ , IČO, , na základě níž v případě uzavření smlouvy o zápůjčce a následného poukázání částky zápůjčky žalobcem na účet , Anonymizováno, byla povinna tato společnost částku zápůjčky zaslat na účet dlužníka, avšak sníženou o částku odměny. Z potvrzení o platbě /č. l. , Anonymizováno, spisu/ ze dne , datum, vyplývá, že na účet žalovaného číslo , č. účtu, , ze kterého byla žalovaným zaslána částka ve výši jedné koruny byla následně zaslána částka 10 406,40 Kč. Dále z potvrzení o platbě /č. l. 16 spisu/ ze dne , datum, vyplývá, že žalobcem byla zaslána na účet , č. účtu, částka 12 000 Kč. Dle vyjádření žalobce, žalovaný na úhradu zápůjčky zaplatil 2 splátky v celkové výši 1 328 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne , datum, o úhradu celkové dlužné částky ve výši 30 544 Kč do 10 pracovních dnů od doručení výzvy, avšak bezvýsledně.6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovanému ustanovení výše uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že k návrhu žalobce je možno vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Důvodem je ta skutečnost, že žalovaný obdržel od žalobce zápůjčku ve výši 10 406,40 Kč s tím, že od této částky byla odečtena částka 1 328 Kč jako 2 splátky, které uhradil žalovaný s tím, že zůstatek tvoří částku 9 078,4 Kč. Proto soud uložil žalovanému uhradit danou částku s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., když výši reposazby stanovuje Česká národní banka. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, byla žalovanému vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnout. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o zápůjčce, jejíž ujednání o výši smluvního úroku a zaplacení celkové dlužné částky, která měla být žalovaným uhrazena ve výši 31 872 Kč je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o. z. tj. dobrými mravy s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. zcela neplatná. Proto žalobci přísluší pouze bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. ve výši částky 9078,4 Kč jako zůstatku původní poskytnuté jistiny zápůjčky. Dále soud uvádí, že ustanovení smlouvy o zápůjčce je formulářově předtištěno, neumožňuje jednoznačně slabší straně a to žalovanému modifikaci dané smlouvy, čímž tato smlouva skýtá možnost vyvolání nepříznivých následků na straně žalovaného jak ve sféře právní, tak osobní. Postup, kdy žalovanému je vnucováno smluvní ujednání v podobě stanovení celkové dlužné částky ve výši 31 872 Kč při poskytnutí jistiny zápůjčky ve výši 12 000 Kč s tím, že tato částka ještě nebyla v plné výši zaslána žalovanému, kdy tento obdržel pouze na účet částku 10 406,40 Kč nelze považovat za přijatelné ani za stavu, kdy žalovaný smlouvu podepsal. Lze tedy jednoznačně označit uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Dále lze říci, že smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností mezi účastníky a vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která byla při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení a které soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Proto byla část návrhu a to tak, jak je specifikována ve výroku III. tohoto rozsudku jako nedůvodná zamítnuta.8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl z převážné části úspěšný ve věci, náhradu nákladů řízení nepožadoval.