7 C 99/2025-33 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 904,50 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas (splatnost poslední splátky byla , datum, ). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.2. Soud ve věci vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR , č. účtu, -5, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný nesouhlasil s žalobou a nesouhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání.3. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .4. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit úrok ve výši úrokové sazby 115,46 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 201,10 %. Úvěr byl splatný ve 12 měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 34 573,08 Kč.5. Z tabulky umoření ve spojení s výpisem z bankovního a nebankovního registru soud zjistil, že žalovaný uhradil minimálně 8 splátek po 2881,09 Kč, tj. 23 048,72 Kč.6. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .7. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně činila v říjnu 2023, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 8,79 % ročně.8. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit úrok ve výši 115,46 % ročně. Takové ujednání o úrocích je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. říjnu 2023, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací do 1 roku včetně průměrně 8,79 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 26,37 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, téměř dosahuje tři čtvrtiny částky zapůjčenou. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.13. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, mohla by se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu dle § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný uhradil 23 048,72 Kč. Na straně žalovaného tak není možné shledat bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu zamítl.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ačkoli procesní úspěch byl na straně žalovaného, tomu žádné náklady v řízení nevznikly.