18 C 231/2020-5 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému s odůvodněním, že žalovaný od [datum] pracuje, a tak schopen sám se živit, a žalobce je na nemocenské. Žalovaný s žalobou souhlasil a nárok žalobce plně uznal. Z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 10. 2012, č.j. [číslo jednací] vyplývá, že žalobce byl povinen platit žalovanému od [datum] výživné ve výši [částka] měsíčně, když žalovaný od roku 2012 studoval na [anonymizováno] a žalobce podnikal v oboru [anonymizováno]. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že od [datum] pracuje na hlavní pracovní poměr v režimu střídání směn s pravidelným měsíčním příjmem, a protože zároveň do [datum] byl studentem, myslel si, že výživné je otec povinen platit. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že tento hradil výživné do října 2020, tedy do té doby, kdy se dozvěděl, že žalovaný již pracuje, on sám je jako OSVČ dosud na nemocenské. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 923 odst. 1 citovaného zákona změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí o výživném. Na základě provedeného odkazování dospěl soud k závěru, že od poslední soudní úpravy výživného došlo k zásadní změně tím, že žalovaný ukončil přípravu na své budoucí povolání a žalobci se snížily jeho výdělkové poměry. Vyživovací povinnost rodičů, a tedy i žalobce, zanikla, a proto soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Vzhledem ke skutečnosti, že spotřebované výživné se nevrací, dojde-li ke zrušení výživného za dobu minulou, soud zrušil vyživovací povinnost ke dni [datum], tedy současně se začátkem školního roku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.