11 C 324/2020-26 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 10. 2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 239,50 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny dle smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 12. 11. 2018. K projednání věci samé soud nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, pokud se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádří. V dané věci žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dne 15. 1. 2021 a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud zjistil tento závěr skutkového stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 11. 2018 smlouvu o dodávce elektřiny pro odběrné místo: [ulice a číslo], [obec]. Za období od 11. 12. 2018 do 25. 11. 2019 byla vystavena žalobcem žalovanému faktura za dodávku elektřiny ze dne 30. 1. 2020 se splatností 13. 2. 2020 znějící na částku 7 239,50 Kč. Žalovaný shora uvedený nedoplatek za dodávku elektřiny neuhradil ani zčásti, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva k zaplacení dluhu dne 1. 10. 2020, jak vyplývá z potvrzení o podání zásilky. Na základě takto zjištěného závěru skutkového stavu věci soud žalobě zcela vyhověl, když má za prokázáno, že žalovaný neuhradil vyúčtování dodávky elektřiny ve výši nedoplatku 7 239,50 Kč. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen„ energetický zákon“) a podle § 2079 a násl. o. z. účinného od 1. 1. 2014. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu dnem následujícím po splatnosti faktury, tedy od 14. 2. 2020, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení vyplývá z ust. § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku z návrhu ve výši 400 Kč a v nákladech právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) dle ust. § 14 b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 120/2014 Sb., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 RP po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. Lhůty k plnění uložených povinností v délce tří dnů soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.