13 C 260/2020-29 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 518 Kč od 13. 12. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 518 Kč od 14. 12. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 518 Kč od 22. 12. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 518 Kč od 12. 1. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 518 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaný ve dnech 12. 11. 2018, 13. 11. 2018, 21. 11. 2018, 12. 12. 2018 a 18. 12. 2018 použil vůz MHD žalobkyně bez platného jízdního dokladu, žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni vedle jízdného 18 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem 7 590 Kč. Z provedených listinných důkazů, tj. ze zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný ve dnech uvedených v žalobě použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, při provedených kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem. Dle ustanovení § 37 odst. 5/c a § 6 zákona č. 23/2000 Sb. a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. a přepravních podmínek žalobkyně, je cestující povinen na vyzvání oprávněného pracovníka, kdykoliv během přepravy předložit k nahlédnutí jízdenku. Cestující, který se nemůže na vyzvání prokázat platnou jízdenkou, je povinen zaplatit jízdné. Dopravce je oprávněn od tohoto cestujícího dále vyžadovat zaplacení částky 1 500 Kč. Protože žalobkyně v řízení prokázala svá tvrzení, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná v celém rozsahu, proto jí soud přiznal náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na vymáhání ve výši 200 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 600 Kč.