11 C 14/2022-28 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně, jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], se domáhala žalobou ze dne 1. 10. 2021 vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 2 067 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná se dne 26. 2. 2019 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] v [obec] a [obec] hlavní nádraží a dne 10. 8. 2017 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] v [obec] a [okres] neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla ji tak povinnost zaplacení jízdného ve výši 35 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč a 32 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč, tedy celkem 2 067 Kč. K projednání věci samé soud nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, když na výzvu soudu ze dne 25. 1. 2022 se účastníci ve lhůtě stanovené nevyjádřili. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná se dne 26. 2. 2019 a dne 10. 8. 2017 neprokázala ve vlaku [číslo] [číslo] mezi stanicemi [obec] v [obec] a [obec] platným jízdním dokladem, a proto byla povinována uhradit jízdné v prvním případě ve výši 35 Kč a v druhém případě ve výši 32 Kč, a u obou případů přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Celková dlužná částka proto činí 2 067 Kč s tím, že žalovaná tento dluh neuhradila ani poté, kdy ji byla zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 20. 3. 2020. S ohledem na uvedený závěr skutkového stavu věci soud proto žalobě zcela vyhověl, když uplatněný nárok je v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel a dále je v souladu s ust. § 7 a § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Právní nástupnictví označené žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2017. Žalovaná se ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu dnem následujícím, kdy cestovala bez platné jízdenky, tedy dnem 27. 2. 2019 s částku 1 035 Kč a dnem 11. 8. 2017 s částkou 1 032 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku z návrhu ve výši 400 Kč a v nákladech právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) dle ust. § 14 b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 120/2014 Sb., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 RP po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. před středníkem.