21 C 242/2021-48 — Okresní soud v Teplicích

Manžel se návrhem doručeným soudu dne 30. 8. 2021 domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je hluboce a trvale rozvrácené, neplní žádné své funkce. Manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] a dlouhodobě není spokojené. Mezi účastníky docházelo v podstatě již od počátku manželství k častým neshodám a hádkám, a manželství bylo zachováváno pouze z toho důvodu, že manželé měli nezletilou dceru. Od roku [rok] manželé nejsou v kontaktu, nežijí spolu, společně nehospodaří, každý žije v jiném bytě. Poslední společné bydliště účastníků bylo v [obec]. Manželka s rozvodem manželství souhlasila. S ohledem na skutečnost, že oba manželé jsou cizími státními příslušníky, soud předně posuzoval, zda je věcně a místně příslušný k projednání věci. Podle čl. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále jen„ Smlouva“), která byla podepsána v Moskvě dne 12. 8. 1982 a vstoupila v platnost dnem 4. 6. 1983, občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní občané. Mimo jiné mají právo obracet se volně a bez překážek na soudy ve věcech rodinných za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany. Podle čl. 26 odst. 1 Smlouvy se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Podle čl. 27 odst. 1 Smlouvy k rozvodu manželství k rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany. Oba účastníci měli ke dni podání návrhu na rozvod manželství, a dosud mají, bydliště v České republice, přičemž jejich poslední společné bydliště bylo na adrese [příjmení] [příjmení] [číslo], [obec] - [část obce]. V okrese [obec] bydleli oba manželé i v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství a bydlí zde dosud. Věcně a místně příslušným k projednání věci je tedy s odkazem na shora uvedené Okresní soud v Teplicích. Vzhledem ke skutečnosti, že oba manželé jsou státními příslušníky Ruské federace, řídí se rozvod jejich manželství právním řádem tohoto státu. Z oddacího listu a z výpovědí účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 4. 11. 1988 před Matričním úřadem [anonymizováno] obvodu [územní celek], [země], a je zapsáno v knize registrace sňatku [číslo] pod zápisem [číslo] Matričního úřadu [anonymizováno] okresu. Účastníci jsou rodiči zletilé dcery [jméno], narozené [datum]. Z výslechu manžela vyplynulo, že neshody mezi manželi byly již od počátku manželství, většinou to byly neshody týkající se rodičů manžela. Manžel uvedl, že s manželkou byl celý život nešťastný a čekal, až dcera dosáhne 18 let, aby podal návrh na rozvod manželství. Ze společné domácnosti manžel odešel před 12 lety, odstěhoval se k rodičům a s manželkou se od té doby nestýká. Společný byt manželé prodali a nemají už žádný společný majetek. Manžel vyloučil možnost obnovení manželského soužití, uvedl, že s manželkou nechce být a také si našel přítelkyni, se kterou by se chtěl oženit. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že manželství skončilo před 13 lety, od té doby s manželem nežijí ani společně nehospodaří a ona nemá zájem na obnovení manželského soužití. S manželem měli neshody kvůli jeho rodičům, ale i jiného rázu, hádali se. Manželka potvrdila, že s manželem nemají společný majetek. Podle č. l6 odst. 2 zákona o rodině Ruské federace z 29. prosince 1995 č. 223-FZ (SK RF) manželství může zaniknout jeho rozvodem na žádost jednoho nebo obou manželů, a dále na žádost opatrovníka manžela, který byl soudem prohlášen za právně nezpůsobilého. Podle čl. 21 odst. 1 téhož zákona se rozvod manželství provádí soudní cestou v případě, že manželé mají společné nezletilé děti, s výjimkou případů uvedených v bodě 2 čl. 19 tohoto zákona, nebo v případě, že jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí. Podle odstavce 2 se rozvod manželství provádí soudní cestou také tehdy, jestliže jeden z manželů, přestože nemá výhrady k rozvodu, se vyhýbá rozvodu na matričním úřadě. Podle čl. 22 odst. 1 téhož zákona manželství je soudní cestou rozvedeno v případě, že soud zjistí, že další společný život manželů a zachování rodiny nejsou možné. Podle čl. 23 téhož zákona v případě vzájemného souhlasu s rozvodem u manželů, kteří mají společné nezletilé děti, jakož i manželů, uvedených v bodě 2 čl. 21 tohoto zákona, soud manželství rozvede bez zjišťování důvodů k rozvodu. Manželé mají právo předložit soudu k projednání dohodu o dětech v souladu s bodem 1 čl. 24 tohoto zákona. Jestliže takovou dohodu nemají anebo jestliže dohoda narušuje zájmy dětí, soud učiní opatření k ochraně jejich zájmů způsobem uvedeným v bodě 2 čl. 24 tohoto zákona. Soud nerozvede manželství dříve než po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy manželé podali návrh na rozvod manželství. V projednávané věci bylo zjištěno, že manželé nemají společné dítě, které by bylo nezletilé. Manželé nevlastní žádný společný majetek, již více než dvanáct let společně nežijí, společně nehospodaří. Jejich poslední společné bydliště bylo v obvodu Okresního soudu v Teplicích. Vzhledem k tomu, že oba manželé s rozvodem svého manželství vyjádřili souhlas, soud nezjišťoval důvody k rozvodu. Návrh na rozvod manželství byl manželem ke zdejšímu soudu podán dne 30. 8. 2021, před rozhodnutím soudu tak lhůta minimálně jednoho měsíce po podání návrhu, po kterou soud podle ruského práva nemůže manželství rozvést, bezpečně uplynula. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním bylo zjištěno naplnění podmínek pro rozvod manželství uzavřeného mezi manželi, soud rozhodl tak, že manželství, které uzavřeli manželé dne [datum] před [anonymizováno] úřadem [anonymizováno] obvodu [územní celek], [země], a které je zapsáno v knize registrace sňatku [číslo] pod zápisem [číslo] Matričního úřadu [anonymizováno] okresu, rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.