24 C 102/2022-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 12. 2021 domáhala částky 2 143 Kč s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že žalovanému dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], přičemž za období od 12. 10. 2019 do 4. 8. 2020 měl žalovaný zaplatit částku 1 643 Kč. Žalovaný platbu neuhradil. Žalobkyně se dále domáhá poplatků za odeslané upomínky v celkové výši 500 Kč (5x 100 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 28. 10. 2010 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa [číslo] na adrese [adresa]. Žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] za období od 12. 10. 2019 do 4. 8. 2020 žalovanému částku 1 643 Kč se splatností dne 23 8 2020. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkem 5 poplatků za upomínky a to fakturami č. FO9719033145, č. FO9719042518, č. FO9719043839, č. FO9720016482, č. FO9720026027, avšak neprokázala, že tyto faktury a rovněž upomínky byly žalovanému odeslány. Žalobkyně vyzvala žalovaného k doplatku dluhu ve výši 2 307,14 Kč dopisem ze dne 8. 11. 2021, dopis byl podán na poště téhož dne. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ustanovení § 1810 an. občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, § 2048 občanského zákoníku a nálezu Ústavního soudu ČR č. j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Protože z předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny a žalobkyně žalovanému elektřinu dodávala, soud nároku žalobkyně na částku 1 643 Kč vyhověl. V souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o nárok žalobkyně na upomínky v celkové výši 500 Kč, tento nárok nebyl sjednán ve smlouvě, byl sjednán pouze s odkazem na všeobecné obchodní podmínky, což je podle shora uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR nepřípustné, proto soud tento nárok zamítl. 5. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k jeho rukám (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 6. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 794,23 Kč, přičemž tato částka představuje 53,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 143 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.