11 C 360/2022-30 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 6. 2022 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 14 144 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny, dle Smlouvy o dodávce elektřiny, uzavřené dne 20. 2. 2019 pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. K projednání věci samé soud nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, pokud se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádří. V dané věci žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podáním ze dne 10. 11. 2022 a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 2. 2019 Smlouvu o dodávce elektřiny pro odběrné místo: [adresa žalovaného]. Za období od 25. 4. 2019 do 11. 6. 2019 byla vystavena žalobkyní žalovanému faktura za dodávku elektřiny [číslo] se splatností dne 21. 7. 2019 znějící na částku 9 816 Kč a za období od 12. 6. 2019 do 18. 8. 2019 faktura [číslo] se splatností dne 8. 9. 2019 znějící na částku 4 028 Kč Smlouva byla ukončena ke dni 18. 8. 2019 a v souladu s Obchodními podmínkami byla za každou odeslanou upomínku požadována částka 100 Kč Celkem dlužná částka proto činí 14 144 Kč, kterou žalovaný neuhradil ani poté, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 12. 11. 2021. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud žalobě zcela vyhověl, když po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen„ energetický zákon“) a podle § 2079 a násl. o. z. účinného od 1. 1. 2014. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu dnem následujícím po splatnosti faktur, tj. dne 22. 7. 2019 s částkou 9 816 Kč a dne 9. 9. 2019 s částkou 4 028 Kč. Výše úroku z prodlení vyplývá z ust. § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. v platném znění a činí 10 %. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku z návrhu ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) dle ustanovení § 14 b odst. 1 písmena c) bod 1 vyhlášky č. 120/2014 Sb., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, tedy 300 Kč dle ustanovení § 14 b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tedy 252 Kč Celkem náklady řízení činí 2 252 Kč. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. Lhůty k plnění uložených povinností v délce tří dnů soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.