21 C 63/2023-9 — Okresní soud v Teplicích

Manželé se návrhem doručeným soudu dne 23. 2. 2023 domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je dlouhodobě rozvrácené a od června 2022 neplní svou funkci. Manželé dále uvedli, že manželství uzavřeli po několikaleté známosti, protože chtěli vést společnou domácnost a žít jako rodina. V průběhu manželství se však začali potýkat s problémy ve vztahu, které se snažili, ale nebyli schopni vyřešit. V červnu 2022 se dohodli na ukončení společného soužití, a i přes další snahu o vyřešení neshod se od listopadu 2022 nestýkají a v manželství nechtějí pokračovat. Z manželství se žádné děti nenarodily. Oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny, jejich poslední společné bydliště je na adrese [adresa manžela]. S ohledem na skutečnost, že oba manželé jsou cizími státními příslušníky, soud předně posuzoval, zda je věcně a místně příslušný k projednání věci. Podle čl. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen„ Smlouva“), která byla podepsána v Kyjevě dne 28. května 2001, občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany osobních a majetkových práv jako občané druhé smluvní strany. Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na justiční orgány druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci náležejí věci občanské, mohou před nimi hájit svá práva za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany. Podle čl. 30 odst. 1 Smlouvy se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Podle čl. 30 odst. 3 Smlouvy při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že je dána pravomoc českých soudů k projednání věci. Věcně a místně příslušným k projednání věci je tedy Okresní soud v Teplicích, když v jeho obvodu mají manželé bydliště. Rozvod manželství se řídí hmotným právem Ukrajiny. Z oddacího listu a z výpovědí účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 9. 1. 2019 před [anonymizováno] okresním oddělením státní registrace AOS ve m. [anonymizováno], Hlavní územní správy justice ve [anonymizováno] oblasti, Ukrajina, a které je zapsáno v knize registrací manželství [příjmení] okresního oddělení státní registrace AOS ve m. [anonymizována dvě slova] územní správy justice ve [anonymizováno] oblasti, pod [číslo]. Manželé nemají společné nezletilé děti. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manžela], kde manžel dosud bydlí. Z výpovědi manželky vyplývá, že manželství sňatek uzavírali z lásky a chtěli mít rodinu. Postupem času zjistili, že jejich vztah nefunguje podle jejich představ, kdy každý z manželů měl rozdílné představy o budoucnosti, a i když se snažili problémy řešit, nakonec se rozhodli, že bude lepší se rozejít. Manželka dále uvedla, že nevidí možnost obnovení manželského soužití. Žádné zdravotní problémy, které by bránily rozvodu manželství, nemá. Manžel uvedl, že manželství bylo uzavřeno v době, kdy spolu s manželkou již nějakou dobu bydleli, společně se přestěhovali i do České republiky. Společné soužití s manželkou zrušili na přelomu června a července 2022, každý měl jiné představy o budoucnosti a společně tráveném volném času. Manžel dále uvedl, že s ohledem na své zaměstnání v podstatě volný čas nemá a to se stalo problémem. Manžel potvrdil, že i on se chce rozvést, ani z jeho strany nejsou žádné okolnosti, které by rozvodu manželství bránily. Podle Hlavy 11, Článek 110 Zákona o rodině Ukrajiny č. 2947- ze dne 10. 2. 2002, návrh na rozvod může podat jeden z manželů. Podle Článku 112 soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy některého z manželů, zájmy dětí, a tyto okolnosti mají podstatný význam. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky k rozvodu manželství jsou v tomto případě splněny. Manželé nemají nezletilé děti a fakticky pod dobu posledního roku nesdílejí společnou domácnost, intimně se nestýkají, na obnově soužití nemají zájem, což oba před soudem uvedli. Manželství je pouze formálním svazkem a soud proto podanému návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.