24 C 283/2022-24 — Okresní soud v Teplicích

Návrhem podaným dne 20. 10. 2022 se manželka domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že v současné době již s manželem nežije v jedné domácnosti, a to přibližně po dobu dvou let, s manželem se o sebe nezajímají, netráví společně volný čas a vlastně nevedou manželský život. Jejich svazek je pouze formální. Manžel se k návrhu nevyjádřil. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Manželství účastníků bylo uzavřeno v [obec] dne 9. 12. 1989 (viz oddací list ze dne 14. 12. 1989). Z manželství se nenarodily žádné děti. Z výpovědi manželky bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo spokojené do roku 2015, kdy manžel zkrachoval v podnikání. Následně nastaly rozpory ohledně financí mezi synem manželky a jejím manželem a další rozpory nastaly ohledně péče manželky o její matku, kdy manželka chtěla o svou matku pečovat ve společném domě účastníků, s čímž manžel nesouhlasil. Vše vyvrcholilo tím, že se manželka i se svou matkou z domu odstěhovala do podnájmu. Manželka vyloučila možnost obnovení manželského soužití. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přestože se manžel k návrhu na rozvod nevyjádřil, dospěl soud na základě jeho postoje, kdy se k soudu opakovaně nedostavil a na písemnou výzvu k vyjádření se k žalobě nereagoval, a zejména na základě výpovědi manželky k závěru, že manželství účastníků již neplní svou společenskou funkci a je natolik rozvrácené, že nelze očekávat jeho obnovení. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných názorech na společné soužití. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.