27 C 289/2024-10 — Okresní soud v Teplicích

Navrhovatelka se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala rozvodu manželství s tím, že manželství účastníků již nefunguje, účastníci spolu nežijí jako manželé a obnovení funkčního soužití není možné.Manžel navrhovatelky s žalobou o rozvod manželství, včetně důvodů v ní uvedených, souhlasil.Po provedeném dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci řízení uzavřeli dne , datum, v Oděse na Ukrajině manželství, které fungovalo až do doby přibližně před 5 lety relativně bezproblémově. V uvedené době se začaly zvýrazňovat rozdíly v názorech účastníků na způsob péče o domácnost a hospodaření s penězi. Postupně docházelo k odcizování účastníků. Před rokem došlo k ukončení společného soužití. V současné době oba účastníci vylučují možnost obnovení funkčního manželského soužití. Syn účastníků je již zletilý.S ohledem na skutečnost, že účastníci jsou oba státními občany Ukrajiny, soud posuzoval, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí podané žaloby.Dle článku 30 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (publikované Sdělením Ministerstva zahraničních věcí o sjednání smlouvy č. 123/2002 Sb. m. s.), rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Dle odst. 3 při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.Protože v době podání žaloby bydleli oba manželé na území České republiky, a to v obvodu Okresního soudu v Teplicích, je zřejmé, že je dána pravomoc českých soudů. S ohledem na skutečnost, že oba manželé jsou státními občany Ukrajiny, soud postupoval dle právního řádu Ukrajiny, Zákoníku o rodině ve znění pozdějších předpisů, uveřejněného ve věstníku Nejvyšší Rady Ukrajiny (VVR), 2002, č. 21-22, čl. 135 (dále jen „Zákona“)Dle čl. 110 uvedeného Zákona žalobu o rozvod může podat jeden z manželů. Soud ve smyslu čl. 111 Zákona přijal opatření k usmíření manželů ještě před zahájením jednání ve věci, ale oba manželé vyloučili možnost usmíření a obnovy soužití.Dle čl. 112 Zákona soud zjistí skutečný vztah manželů, skutečné důvody soudního sporu o rozvod, přihlíží k přítomnosti nezletilého dítěte, dítěte se zdravotním postižením (invalidy) a dalších okolností života manželů. Soud rozhodne o zrušení manželství, pokud se prokáže, že další soužití manželů a zachování manželství by byly v rozporu se zájmy jednoho z nich, se zájmy jejich dětí, které jsou zásadní.Po právním posouzení shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že podmínky citovaných ustanovení Zákona byly splněny, manželství nefunguje, účastníci si nepřejí jeho další pokračování a nelze očekávat obnovení manželského soužití ve funkční podobě, a proto manželství účastníků řízení výrokem I. rozsudku rozvedl.O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 23 věty prvé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.