12 C 21/2019-87 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou ze dne 4. 11. 2019 domáhali se žalobci stanovení povinnosti žalované vyklidit pozemky označené ve výroku rozsudku s odůvodněním, že žalované nesvědčí k jejich užívání žádný právní titul. Se stejnou argumentací požadovali žalobci dále odstranění staveb na předmětných pozemcích stojících s tím, že byly postaveny neoprávněně. 2. V průběhu jednání však právní zástupkyně učinila nesporným, že stavby byly zřízeny v souladu se zákonem, na jejich odstranění však v rámci žaloby setrvala. 3. Žalovaná uvedla, že pozemky doposud užívá na základě platné nájemní smlouvy. 4. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména nájemní smlouvou včetně přílohy 1 a 2. 5. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky je nesporné, že dne 7. 2. 2008 ve znění dodatku ze dne 13. 11. 2009 byla mezi žalobci jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva na dobu 5 ti let, na základě které se stala žalovaná výlučným nájemcem parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Nájemní vztah byl opakovaně ze zákona po uplynutí nájmu prolongován a skončil ke dni 31. 12. 2018 bez tohoto, aniž by se stranám podařilo uzavřít novou nájemní smlouvu a žalobci tak byli nuceni podal ve lhůtě do 30ti dnů žalobu na vyklizení. Od 1. 1. 2019 tedy užívá žalovaná předmětné pozemky žalobců bez jakéhokoliv právního důvodu a tedy neoprávněně. Legálnost staveb postavených na pozemcích je mezi stranami nesporná. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě na vyklizení jako zcela důvodné vyhovět. Žalované nesvědčí žádný právní důvod k užívání pozemků, činí takto dlouhodobě bez souhlasu žalobce, žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná a soud z výše uvedených důvodů rozhodl výrokem I. vyhověl. 7. Výrokem III. pak soud žalobu na odstranění staveb zamítnul, neboť o jejich legálnosti není mezi stranami sporu. 8. O nákladech řízení ve soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšným žalobcům v části žaloby na vyklizení tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající pouze v žalobci zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, odměně advokáta dle § 9 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby ve výši 2x 5x 1 200 Kč a k tomu příslušejících režijních paušálů dle cit. advokátního tarifu, jízdného k jednání soudu dne 18. 2. 2020 ve výši 563 Kč a náhrady ztráty času ve výši 4x 100 Kč. 9. O nákladech řízení ve vztahu k žalobě na odstranění staveb soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšným žalovaným tak soud přiznal proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně advokáta dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x [částka] a k tomu příslušejících režijních paušálů dle cit. advokátního tarifu, navýšeno o 21% DPH.