12 C 276/2018-125 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou ze dne 5. 10. 2018 domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovaným vyklidit pozemek označený ve výroku rozsudku s odůvodněním, že žalovaní jej užívají bez právního důvodu. 2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili s tím, že ke spornému pozemku drželi rodiče i prarodiče žalované vlastnické právo od chvíle, co si 1) žalovaná pamatuje, přičemž v průběhu let neměli nikdy žádnou pochybnost o tom, že by pozemek patřil jinému vlastníku. Rodina 1) žalované proto pozemek mimořádně vydržela, a to v souladu s § 1472 ve spojení s § 1477 Obecného zákoníku občanského, ve stavu účinném do 31. 12. 1950, nejpozději v roce 1950, 1) žalovaná nabyla držbu poctivě od [jméno] [příjmení] v roce 2004, a ta ji nabyla od [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří k pozemkům žalované drželi vlastnické právo od roku 1910. Rodina 1) žalované tak drží vlastnické právo nepřerušeně po dobu nejméně 119 let a jedná se o držbu pravou a poctivou. 3. Žalobce s uvedeným vyjádřením nesouhlasil s tím, že v minulosti jeho právní předchůdci opakovaně a bezvýsledně řešili otázku vyklizení neoprávněně zabraného pozemku s žalovanými. 4. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména výpisy z LV, situačním plánem, fotodokumentací, písemnými prohlášeními manželů [příjmení], [jméno] [příjmení], fotokopií čestného prohlášení [jméno] [příjmení], fotokopií [jméno] [příjmení], situačním plánkem pozemků žalované, fotokopií listu vlastnictví [číslo] k.ú. [obec] u [obec], fotokopií listu vlastnictví [číslo] k.ú. Meziříčko u [obec], fotokopií obrazovky s přehledem změn [list vlastnictví], k.ú. [obec] u [obec] I, fotokopií obrazovky s přehledem změn [list vlastnictví], k.ú. Meziříčko u Moravských Budějovic II, fotokopií obrazovky s přehledem změn [list vlastnictví], k.ú. Meziříčko u Moravských Budějovic II, výslechem svědků [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno žalovaného] ml., [jméno] [příjmení], geometrickým plánem. 5. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Na základě kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2017 je žalobce výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Meziříčko, katastrální území Meziříčko u Moravských Budějovic, jako pozemek parc. č. st. 6 o výměře 1047 m2, pozemek parc. [číslo] o výměře 180 m2 a pozemek, parc. [číslo] o výměře 744 m2. 6. 1) Žalovaná je výlučnou vlastnicí mj. pozemků sousedících s pozemky žalobce, a to konkrétně pozemků zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Meziříčko, katastrální území Meziříčko u Moravských Budějovic, jako pozemek parc. č. st. 7 o výměře 1227 m2 a parc. [číslo] o výměře 980 m2. 7. Žalovaní si k pozemku 1) žalované parc. [číslo] zhotovením brány přihradili část pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce, a to o vel . 143m2. Žalobce vyzýval žalované opakovaně k odstranění brány na uvedeném pozemku a jejímu posunutí na původní hranice, na opakované výzvy však žalovaní nikterak nereagovali a žalobci tak na předmětný pozemek nemají přístup. 8. Ze shora provedených čestných prohlášení a výslechů svědků (jako osob narozených po r. 1950) nelze jakkoli hodnověrně dovodit užívání, natož vydržení předmětného pozemku právními předchůdci 1) žalované do r. 1950. Užívání a vydržení části nemovitosti ze strany právních předchůdců 1) žalované i jí samotné v době následující po r. 1950 pak z provedených důkazů nelze dovodit též, přímo acontra je uvedené s výpovědí právních předchůdců žalobce manž. Jordánkových (od kterých chtěli žalovaní pozemek odkoupit) a s ohledem na rozporuplná tvrzení svědků ohledně doby výstavby plechové brány na pozemku pak nelze ani učinit závěr o tom, že by vůbec žalovaní pozemek po dobu nutnou k jeho vydržení užívali a měli k uvedenému dobrou víru. Celou situaci pak dokresluje výpověď starosty [územní celek] [příjmení], kterému měla žalovaná v r. 2011 č. 1 sdělit, že pozemek odkoupili. 9. Po provedeném dokazování tedy soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět. Žalovaným nesvědčí žádný právní důvod k užívání pozemku, tento nevydrželi, díky jimi postavené bráně se žalobci na pozemek nemohou i a přes opakované výzvy dostat, natož ho užívat. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., opodstatněná a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku. 10. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšnému žalobci ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, stanovené podle položky 4-1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu o soudních poplatcích, a dále navýšené odměny advokáta o 21% DPH, stanovené podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 7 úkonů právní služby ve výši 7x 1 500 Kč, 7x 300 Kč režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., cit. advokátního tarifu, cestovného k jednání soudu dne 4. 12. 2018, 9. 1. 2020 a 30. 6. 2020 ve vyhláškové ceně 2 347 Kč a náhrady ztráty času ve výši 1 200 Kč.