12 C 302/2020-17 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhá se žalobce zrušení vyživovací povinnosti stanovené žalované shora citovaným rozsudkem s odůvodněním, že ukončil přípravu na budoucí povolání. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti obou procesních stran. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v písemném vyhotovení žaloby, provedl dokazování zejména pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Po jednotlivém zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti pak učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalované vůči žalobci jako jejímu synovi rozhodováno shora citovaným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči. Z tvrzení žalobce, jež žalovaná nikterak nerozporovala, bylo zjištěno, že žalobce dokončil studium a nastoupil do zaměstnání. <i>Podle ustanovení §911občnaského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že pro trvání vyživovací povinnosti nemá význam dosažení zletilosti, nýbrž vyživovací povinnost trvá do doby, než dítě je schopno samo se živit. V projednávaném případě je nepochybné, že žalobce ukončil přípravu na své budoucí povolání, a je tak schopen se sám živit. Z výše uvedených důvodů rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku a vyživovací povinnost žalované vůči žalobci zrušil. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že ve věci plně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.