12 C 317/2021-23 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2021 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 106 515 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovaným jako řidičem [značka automobilu] [registrační značka]. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl ve věci dokazování zejména: kopií pojistné smlouvy [číslo] detailem relace o dopravní nehodě ČKP, podklady pro výpočet totální škody na vozidle, podklady od HZS, podklady pro výpočet škody na svodidlech, podklady pro výpočet bolestného, podklady od VZP ČR, seznámením s výší pojistného plnění, výpisem z bankovního účtu žalobkyně, rozsudkem OS v Břeclavi, č.j. 3 T 114/2018, předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021, předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2021. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: [role v řízení] dne 29. 7. 2018 řídil v katastru obce Horní Věstonice ve směru jízdy od obce Mikulov k obci [obec] po předchozím požití alkoholických nápojů motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], RZ 4B1 8679, když při jízdě s vozidlem bezdůvodně přejel do protisměru, kde se čelně střetl nejdříve s vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], poté s vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. V důsledku střetu bylo vozidlo žalovaného a poškozené vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], odhozeno na silniční svodidla při pravém okraji pozemní komunikace. Při dopravní nehodě došlo k lehkému zranění řidičky vozidla [značka automobilu], [registrační značka], Š. [příjmení], která byla převezena k ošetření do Nemocnice Břeclav. Dechovou zkouškou provedenou bezprostředně po dopravní nehodě bylo prokázáno, že žalovaný vozidlo řídil pod vlivem alkoholu (nejméně 1,81 promile, tedy ve stavu vylučujícím způsobilost k bezpečnému ovládání motorových vozidel). K požití alkoholických nápojů před dopravní nehodou se žalovaný doznal příslušníkům Policie ČR. Dalším šetřením bylo zjištěno, že žalovaný vozidlo řídil, ačkoli měl vysloven platný zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. V souvislosti s výše uvedenou dopravní nehodou vyplatila žalobkyně pojistné plnění ve výši 134 860 Kč, z toho: - 30 000 Kč paní [jméno] [příjmení] jako náhradu totální škody na vozidle [registrační značka], - 36 821 Kč Ředitelství silnic a dálnic ČR, jako náhradu nákladů za opravu poškozených svodidel, - 28 000 Kč Hasičskému záchrannému sboru Jihomoravského kraje jako náhradu nákladů za zásahy prováděné u dopravní nehody, - 28 345 Kč [jméno] [příjmení] jako náhradu nákladů na opravu vozidla, [registrační značka], - 8 605 Kč VZP ČR jako náhradu nákladů vynaložených na léčení poškozené [jméno] [příjmení], - 3 089 Kč [jméno] [příjmení] jako náhradu za vytrpěnou bolest a náklady léčení. Pojistné plnění bylo vyplaceno na základě pojistné smlouvy č. 3700047140, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [registrační značka], ze dne 21. 5. 2018 (pojistník [jméno] [příjmení]). Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi, č.j. 3 T 114/2018, ze dne 8.4.2019, bylo prokázáno, že se žalovaný dopustil shora popsaného jednání, čímž způsobil škodu na majetku a újmu na zdraví třetí osoby tím, že řídil vozidlo, [registrační značka], jednak pod vlivem alkoholu (nejméně 1,81 promile) ve stavu vylučujícím způsobilost k bezpečnému ovládání motorových vozidel, jednak v době, kdy nebyl oprávněn k řízení motorových vozidel, jelikož mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Dále bylo prokázáno, že žalovaný užil vozidlo neoprávněně bez souhlasu jeho vlastníka a provozovatele. Ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, pokud pojištěný způsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně. Ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, pokud pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v platném znění, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, pokud pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne 17. 5. 2021, avšak žalovaný přes tuto výzvu neuhradil ničeho. Soud po provedeném dokazování v kontextu se shora uvedenými zákonnými ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu opodstatněná. V souladu s ust. § 2820 občanského zákoníku a § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu toho, co za něj plnila. Žalovaný však žalobkyni dosud dlužnou částku neuhradil, ač byl k tomuto opakovaně vyzván a soud proto tuto povinnost uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Lhůta uložená ke splnění povinnosti žalovanému vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody k rozhodnutí ve smyslu věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 4 261 Kč a paušální náhrady 2x 300 Kč. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.