12 C 4/2021-88 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému vyklidit bytovou jednotku označenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby bylo uvedeno, že byť je žalobce výlučným vlastníkem nemovitosti, tuto i přes opakované výzvy užívá žalovaný, za bydlení nehradí nájemné a odmítá se z bytu odstěhovat. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že mu žalobce doposud neuhradil kupní cenu bytu a z tohoto důvodu považuje podání žaloby za zjevné zneužití práva, které v souladu s ust. § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany. Žalobce pak žalovaného fakticky vydírá, těží tak z protiprávního stavu, nad kterým má kontrolu a jeho jednání odporuje i ust. § 6 občanského zákoníku. 3. Uvedenou argumentaci označil právní zástupce žalobce za účelovou, jež nemá spojitost s meritem sporu a je právně nerelevantní. 4. Soud, vycházeje z podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména výpisem z [list vlastnictví], rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č.j. 6 C 208/2017-96 ze dne 30. 1. 2019, rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 37 Co 103/2019-120 ze dne 14. 1. 2020, usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 33 Cdo 1970/2020-143 ze dne 23. 9. 2020, vzájemnou korespondencí účastníků, výzvou k vyklizení a výslechem žalovaného. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: 5. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] umístěné v budově [adresa] bytovém domě, stojícím na pozemku p. č. st. [číslo], spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] bytovém domě - spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na pozemku p. č. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Třebíč, na [list vlastnictví] a na [list vlastnictví]. 6. O vlastnickém právu žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 C 208/2017-96, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2020, č. j. Co 103/2019-120 nabyl právní moci dne 12. 2. 2020. Vlastnické právo žalobce je na příslušeném LV v katastru nemovitostí zapsáno ode dne 10. 3. 2020 s právními účinky ke dni 26. 4. 2017. V rámci uvedených rozhodnutí byly podrobně řešeny žalovaným tvrzené důvody vedoucí ho k odstoupení od kupní smlouvy týkající se předmětného bytu, uzavřené s žalobcem. Mimo jiné bylo mimo absence relevantního důvodu žalovaného pro odstoupení zjištěno, že žalobce kupní cenu bytu v částce 60 000 Kč uhradil realitní kanceláři a v částce 1 200 000 Kč, dle svěřenecké smlouvy, do advokátní úschovy. Tím jeho povinnost uhradit kupní cenu v souladu s kupní smlouvou zanikla. Pouze z důvodu obstrukčního jednání žalovaného a jeho nesoučinnost došlo k vrácení finančních prostředků z úschovy zpět žalobci. 7. Z písemné korespondence účastníků vyplývá, že na opakované smírné návrhy žalobce řešící úhradu kupní ceny žalovaný nepřistoupil, k vymožení svého nároku však žalovaný doposud neučinil žádný právní úkon a žalobce tak jeho nárok považuje za promlčený. 8. Ve vztahu k žalovanému pak žalobce uplatnil nárok na úhradu smluvní pokutu za prodlení s předáním předmětného bytu, v termínu stanoveném dle smlouvy, kterou si smluvní strany ujednaly a která v důsledku prodlení žalovaného s plněním smluvních povinností přesahuje kupní cenu bytu a dále pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, ke kterému dochází v důsledku užívání bytu žalovaným bez právního důvodu a bez hrazení jakékoliv částky odpovídající nájemnému po bezmála čtyři roky. 9. I přes výše uvedené však žalovaný předmětný byt odmítá vyklidit s tím, že doposud od žalobce neobdržel kupní cenu bytu. 10. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., jako důvodné vyhovět. Žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání nemovitosti, dlouhodobě takto činí bez souhlasu žalobce. Důvody, pro které by soud (i přes zjevný nedostatek formálního oprávnění žalovaného nemovitost obývat) vyklizení nenařídil, nebyly v projednávané věci shledány. Veškeré námitky žalovaného vznesené v průběhu řízení již byly v minulosti uplatněny v předcházejícím řízení ve věci sp.zn. 6 C 208/2017 a v navazujícím řízení dovolacím, přičemž nebyly shledány jako důvodné a soud na obsah odůvodnění citovaných rozhodnutí v plném rozsahu odkazuje. Je evidentní, že žalovaný uvedené závěry soudů nevzal na vědomí a nadále setrvává na mylné právní argumentaci, že mu žalobce kupní cenu neuhradil, čímž se snaží odůvodnit a,,zlegalizovat“ dlouhodobé protiprávní užívání bytu. 11. V jednání žalobce soud z popsaných důvodů nespatřuje rozpor s dobrými mravy, tvrzení žalovaného učiněná v průběhu řízení jsou právně bezvýznamná a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku. 12. Plně úspěšnému žalobci ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, stanovené podle položky 4 - 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu o soudních poplatcích, a dále odměny advokáta o stanovené podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 8 úkonů právní služby ve výši 8x 1 500 Kč (22. 10. 2020 - příprava a převzetí právního zastoupení, 22. 10. 2020 – sepsání kvalifikované předžalobní výzvy, 7. 1. 2021 - sepsání žalobního návrhu ve věci samé, 20. 1. 2021 – sepsání vyjádření k výzvě soudu, 23. 2. 2021 – účast na soudním jednání, které se nekonalo z důvodu nemoci žalovaného, aniž by tento o uvedeném s předstihem informoval soud, 9. 3. 2021 – účast na soudním jednání které se nekonalo z důvodu nemoci žalovaného, aniž by tento o uvedeném s předstihem informoval soud, 9. 3. 2021 – sepsání návrhu na separaci nákladů, 8. 4. 2021 – účast na soudním jednání), 8x 300 Kč režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, cestovného v souvislosti s třemi cestami pr.z.žalobce k jednání soudu na trase Brno - Třebíč a zpět ve výši 3x 921,12 Kč v při spotřebě vozidla 6,4l NM/100 km, cena paliva 27,20 Kč/litr a délka cesty 3x 150 km a náhrady za promeškaný čas v souvislosti s cestami k jednání soudu ve výši 18x 100 Kč. 13. Další účtované úkony žalobce (porada s klientem ve věci přesahující jednu hodinu a sepsání návrhu na uzavření smíru) pak soud považuje za nikoliv účelně vynaložené a proto nebyly přiznány.