7 C 246/2021-22 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 4 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. K nařízenému jednání konanému dne 15. 11. 2021 se bez omluvy nedostavila žalovaná, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. Ze zprávy České spořitelny, a.s. soud zjistil, že majitelkou osobního účtu č. [bankovní účet], je žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc červenec 2014 bylo zjištěno, že dne 21. 7. 2014 byla na účet žalované připsána částka 4 550 Kč z protiúčtu s názvem Kredito24. Z výpisu z podnikatelského konta [jméno] č. ú. [bankovní účet] byla dne 21. 7. 2014 zaslána částka 4 550 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2021, odeslanou žalované téhož dne. Lhůta k úhradě byla stanovena na 3 dny. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně (dříve pod názvem [anonymizováno] Česká republika) zaslala dne 21. 7. 2014 na účet žalované částku 4 550 Kč bez prokázaného právního důvodu. Žalovaná žalobkyni uvedenou částku dosud nevrátila, ačkoliv k tomu byla žalobkyní prokazatelně vyzvána. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 550 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, neboť se vůči žalobkyni ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to dle zejm. ust. § 2991 a násl., otázku úroku z prodlení pak posuzoval dle ust. § 1970 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 3 AT tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žalobního návrhu) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), celkem 300 Kč. Daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem, činí 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.