12 C 159/2023-26 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce uložení povinnosti žalované zaplatit mu částky ve smyslu výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého žalobci z důvodu hrazení pohledávky vůči [právnická osoba] za žalovanou bez právního důvodu. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. Soud vycházeje z podané žaloby, provedl dokazování zejména usnesením sp. zn. 19 D 567/2020, ND 121/ 2020 ze dne 12. 8. 2020, 3 x výpisem z účtu žalobce, výzvou k úhradě ze dne 28. 2. 2023, výzvou ze dne 28. 2. 2023 a připojeným spisem Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 19 D 567/2020. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je opodstatněná. Ze skutkových tvrzení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná je dcerou paní [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelé dne 1. června 2020, žalobce je pozůstalým manželem výše uvedené paní [jméno] [příjmení]. Žalovaná, spolu s žalobcem a svojí sestrou paní [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřela v rámci dědického řízení vedeného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], jako soudní komisařkou pověřenou OS v [obec] vedením dědického řízení sp.zn. 19 D 567/2020, ND 121/ 2020, dědickou dohodu, v rámci které jí byla přikázána do vlastnictví pohledávka – dluh vůči [právnická osoba] ve výši 683 870,58 Kč, když důvodem byla mimo jiné skutečnost, že se žalovaná po dohodě s ostatními dědici stala jedinou majitelkou nemovitostí na adrese [adresa žalobce a žalované] (resp. všech nemovitostí zapsaných v KN na [list vlastnictví], vedeném pro k.ú. [obec]). Přes výše uvedené žalovaná do dnešního dne neprovedla na výše uvedenou pohledávku jakoukoli úhradu a pohledávka je od června 2020 plně hrazena žalobcem měsíčně splátkou ve výši 7 963 Kč. Žalobce tak za žalovanou od června 2020 do 28. 2. 2023 zaplatil již celkem 310 557 Kč, přičemž na jeho následné výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení žalovaná nereagovala. V projednávané věci je tak nepochybné, že se žalovaná nehrazením své výše uvedené pohledávky na úkor žalobce ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. [číslo] bezdůvodně obohatila, neboť tento za ni bez jakéhokoliv právního důvodu uhradil žalovanou částku a soud proto ve znění výroku I. rozsudku žalobě jako zcela důvodné, vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení, vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobcem zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhlášky č. 177//1996 Sb. ve výši 3 x 9 580 Kč a 3 x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.