12 C 186/2023-16 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 34 720,04 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně - spol. [právnická osoba] a žalovanou. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin-smlouvy o úvěru, produktových podmínek, sazebníku banky, výpisu z úvěrového účtu – poskytnutí úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, výpisu z účtu žalované, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, smlouvy o úvěru Expres půjčky, smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek – seznamu pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo dne 19. 12. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 50 000 Kč. Touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytnutou částku vrátit žalobkyni ve sjednaných měsíčních splátkách, tuto povinnost však porušila, pročež došlo ze strany předchůdce žalobkyně k prohlášení úvěru za splatný. Žalovaná přes výzvy žalobkyně i jejího právního předchůdce do dnešního dne svůj dluh sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 32 620,04 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 549,43 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 398,93 Kč a zákonných úroků z prodlení, neuhradila. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 82/2012 občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Ve vztahu k nákladům řízení je soud toho názoru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky (tedy nároky vyplývající z právních vztahů založených obdobnými smlouvami) přitom žalobkyně uplatňuje jen u tohoto soudu opakovaně, a to návrhy, které se svým textem od sebe téměř neliší. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. [příjmení] zaplaceného soudního poplatku tak podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 500 Kč (tedy 500 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT), celkem 300 Kč, mimo SOP navýšeno o 21% DPH. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.