12 C 303/2022-117 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí částku 366 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího výši nájemného v souvislosti s užíváním nemovitosti [adresa] v [obec]. Žalovaní ve věci uvedli, že v nemovitosti v období [číslo] – [číslo] měli své věci (vybavené spodní i vrchní patro), k odstěhování došlo až na základě exekuce ke dni 25. 4. 2022. Soud vycházeje z podané žaloby, provedl dokazování zejména rozsudkem o vyklizení nemovitosti ze dne 8. 10. 2020, předžalobní výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 22. 11. 2021 včetně dodejek, návrhem nájemní smlouvy, vyrozuměním exekutora o vyklizení nemovitosti na den 25. 4. 2022 a znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 31. 8. 2023. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je opodstatněná. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaní neoprávněně užívali v období od 1. 5. 2020 do 25. 4. 2022 nemovitost ve vlastnictví žalobkyně na adrese [adresa žalované], aniž by žalobkyni platili za bydlení odpovídající finanční částku. Jelikož žalovaní ze strany žalobkyně požadovanou měsíční výši 14 000 Kč, resp. 16 000 Kč zpochybnili, nechal soud vypracovat znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], který výši odpovídající částky z užívání předmětné nemovitosti stanovil v daném období na 7 660 Kč měsíčně, tedy celkem 183 840 Kč. V souvislosti s výsledky znaleckého zkoumání pak vzala žalobkyně žalobu ve znění výroku I. shora zpět a soud proto řízení v této části zastavil. V projednávané věci je tedy nepochybné, že se žalovaní v souvislosti s užíváním nemovitosti bez právního důvodu na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. [číslo] bezdůvodně obohatili, neboť jí za bydlení nehradili žádnou finanční hotovost odpovídající výši nájemného. Jelikož tak žalovaní neučinili i přes výzvy žalobkyně, rozhodl soud ve znění výroku I. rozsudku a žalobě jako zcela důvodné vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení vyhověl výrokem II. tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1,3 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhlášky č. 177//1996 Sb. ve výši 5 x 8 460 Kč a 5 x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a náhrady cestovného a náhrady za promeškaný čas ve výši 9 998 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.