5 C 329/2022-38 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou dne 6. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost platit jí počínaje dnem 1. 9. 2022 výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně z titulu výživného pro zletilou dceru. Žalobu odůvodnila tím, že od 1. 9. 2022 zahájila denní studium na Soukromé vyšší odborné škole sociální, o.p.s., v [obec] a není proto schopna se sama živit. Žalovaný se k věci blíže procesně nevyjádřil s tím, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu. 2. Z potvrzení vydaného Soukromou vyšší odbornou školou sociální, o.p.s., v [obec], vzal soud za prokázané, že žalobkyně studuje ve školním roce 2022 /2023 v řádném denním studiu na této škole. Ze skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaný nezpochybnil, vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně v roce 2020 absolvovala Střední průmyslovou školu v [obec] v oboru technické lyceum, poté pracovala jako prodavačka v supermarketu a jako barmanka. V oboru práci nehledala. Náplní jejího současného studia je sociální práce a pedagogika, neboť by se po skončení studia chtěla věnovat sociální práci s dětmi. Se žalovaným se nestýká. Bydlí u matky a vlastní příjmy aktuálně nemá, ve škole platí školné 7 000 Kč za půl roku. Toto studium trvá tři roky. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že pracuje jako elektromontér a pobírá mzdu asi 25 000 Kč čistého měsíčně, nicméně je v insolvenci, má povoleno oddlužení a asi 9 000 Kč měsíčně splácí na své dluhy činící asi 400 000 Kč. Bydlí s přítelkyní v podnájmu a náklady spojené s bydlením představující asi 13 600 Kč měsíčně hradí napůl. Kromě žalobkyně nemá žádnou vyživovací povinnost, se žalobkyní se stýká jen zcela ojediněle a výživné na ni neplatí. Ze zprávy Úřadu práce ČR, pracoviště [obec], vzal soud za prokázané, že tento úřad eviduje několik desítek volných pracovních míst odpovídajících vzdělání žalobkyně na průmyslové škole s maturitou. Ze zprávy Střední průmyslové školy v [obec] vzal dále za prokázané, že obor technické lyceum vystudovaný žalobkyní je gymnaziální typ studia a 95% absolventů odchází na vysoké školy, pokud absolvent na vysokou školu nejde, má uplatnění v praxi díky zaměřením, které si sami volí. 3. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Problematikou zákonné vyživovací povinnosti rodičů vůči zletilému dítěti se zabýval Ústavní soud ČR mimo jiné ve svém nálezu ze dne 30. 9. 2014 ve věci vedené u něj pod sp.zn. II.ÚS 2121/14, ve kterém mimo jiné dovodil, že u zletilého dítěte lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, respektive mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné. V konkrétním případě, pokud se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání, tedy zda například je na trhu práce v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy. 4. V projednávané věci sama žalobkyně nezpochybňuje, že po maturitě na střední průmyslové škole začala pracovat a byla schopna se sama živit. Nepochybně tak jejím nástupem do zaměstnání vyživovací povinnost žalovaného daná mu ustanovením § 911 občanského zákoníku zanikla. Tím není vyloučeno její obnovení za podmínek uvedených shora, které však dle názoru soudu nejsou splněny. Současné studium žalobkyně směřující k získání kvalifikace v oboru sociální práce a pedagogiky zjevně nenavazuje na prohloubení předchozího vzdělání žalobkyně. Dle názoru soudu nejsou dány ani konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že by po absolvování současné střední školy získala žalobkyně větší šance pro uplatnění na trhu práce v regionu. Z přehledu volných pracovních míst na místně příslušném pracovišti úřadu práce vyplývá, že je pro absolventy střední průmyslové školy na pracovním trhu dostatek pracovních míst, a soudu je známo z jeho činnosti, že je i na vysokých školách různého zaměření dostatek možností v prohloubení studia navazujícího na střední průmyslové školy, čemuž nasvědčuje i sdělení školy vystudované žalobkyní, podle kterého naprostá většina absolventů oboru vystudovaného žalobkyní odchází na vysokou školu. Za této situace dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni zanikla a nejsou dány důvody pro její obnovení po zahájení současného studia žalobkyně. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalovanému. Protože se však žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.