7 C 26/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 11. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 343,97 Kč z titulu nedodržení podmínek kupních smluv a dohod o splátkách zařízení uzavřených mezi účastníky tohoto řízení ve dnech 9. 12. 2014, 6. 2. 2020, 9. 3. 2020, 28. 4. 2020 a 11. 4. 2021. Na základě těchto smluv žalovaná zakoupila od žalobkyně zařízení Huawei P smart Z [příjmení] [příjmení] za kupní cenu 1 477 Kč (při převzetí zařízení uhrazeno 397, sjednané splátky 60 po 18 Kč, objednávková faktura: [číslo]), Huawei P30 lite [příjmení] za kupní cenu 960,99 Kč (uhrazená cena při převzetí zařízení 0,99 Kč, sjednané splátky 40 po 24 Kč, objednávková faktura: [číslo]), Huawei P30 lite [příjmení] za kupní cenu 960,99 Kč (uhrazená cena při převzetí zařízení 0,99 Kč, sjednané splátky 40 po 24 Kč, objednávková faktura: [číslo]), SONY XPERIA M2 AQUA za kupní cenu 6 277 Kč, (uhrazená cena při převzetí zařízení 277 Kč, sjednané splátky 50 x 24 Kč, objednávková faktura: [číslo]) a Zyxel VMG8623-T50A modem za kupní cenu 1 920 Kč, (uhrazená cena při převzetí zařízení 0 Kč, sjednané splátky 80 po 24 Kč, objednávková faktura: [číslo]). V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Předně je třeba uvést, že soud se ztotožňuje se stanoviskem žalobkyně, že je ve věci dána příslušnost soudu, a nikoli Českého telekomunikačního úřadu, neboť § 2 písmeno n) zákona 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích v platném znění obsahuje výjimku z příslušnosti tohoto úřadu u služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací. Soud při svém rozhodování vycházel z listinných důkazů přeložených žalobkyní, a sice z potvrzení smlouvy [číslo] ze dne 9. 1. 2019, potvrzení smlouvy [číslo] ze dne 9. 3. 2020, potvrzení smlouvy [číslo] ze dne 11. 4. 2021, faktury [číslo] vystavené na částku 6 277 Kč splatné dne 9. 12. 2014, faktury [číslo] vystavené na částku 1 920 Kč splatné dne 6. 2. 2020, faktury [číslo] vystavené na částku 961 Kč splatné dne 9. 3. 2020, faktury [číslo] vystavené na částku 961 Kč splatné dne 28. 4. 2020, faktury [číslo] vystavené na částku 2 131 Kč splatné dne 11. 4. 2021, faktury [číslo] splatné dne 13. 12. 2021, z níž je v tomto řízení uplatňována pouze částka 210 Kč, faktury [číslo] splatné dne 12. 1. 2022, z níž je v tomto řízení uplatňována pouze částka 1 130 Kč, faktury [číslo] splatné dne 12. 2. 2022, potvrzení o uzavření dohody o splátkách zařízení [číslo] ze dne 9. 12. 2014 (Sony XPERIA M2), potvrzení o uzavření dohody o splátkách zařízení [číslo] ze dne 6. 2. 2020 (Zyxel modem), potvrzení o uzavření dohody o splátkách zařízení [číslo] ze dne 9. 3. 2020 (Huawei P30 [příjmení] [příjmení]), potvrzení o uzavření dohody o splátkách zařízení [číslo] ze dne 28. 4. 2020 (Huawei P30 [příjmení] [příjmení]), potvrzení o uzavření dohody o splátkách zařízení [číslo] ze dne 11. 4. 2021 (Huawei P smart Z) a předžalobní výzvy ze dne 6. 9. 2022, včetně dokladu o odeslání. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaná v řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky uzavřeny smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek [číslo] ze dne 9. 1. 2019, [číslo] ze dne 9. 3. 2020 a [číslo] ze dne 11. 4. 2021 a dále dohody o splátkách zařízení [číslo] ze dne 9. 12. 2014, [číslo] ze dne 6. 2. 2020, [číslo] ze dne 9. 3. 2020, [číslo] ze dne 28. 4. 2020 a [číslo] ze dne 11. 4. 2021. Žalovaná však svoje povinnosti vyplývající z těchto smluv neplnila a ke dni zahájení řízení činil dluh žalované vůči žalobkyni z titulu splnění závazků z uvedených smluv celkem 15 343,97 Kč. Žádné výhrady vůči žalobkyní zaslaným vyúčtováním žalovaná neuplatnila a nereagovala ani na výzvu žalobkyně zaslanou jí před zahájením řízení. V rozsahu uplatněném žalobkyní tak žalovaná nesplnila svoji povinnost zaplatit žalobkyni část sjednaných kupních cen dle kupních smluv uzavřených mezi účastníky danou jí ustanovením § 2118 občanského zákoníku a svoji smluvní povinnost zaplatit žalobkyni cenu sjednaných a poskytnutých služeb. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil zákona [číslo] občanského zákoníku, zejm. dle ust. § [číslo] odst. 1, 2, ust. § [číslo] a ust. § 2079 a násl. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právní zástupkyně za jeden úkon právní služby ve výši 1 740 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle §13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky (tedy nároky vyplývající z právních vztahů založených obdobnými účastnickými, resp. kupními smlouvami) přitom žalobkyně uplatňuje jen u tohoto soudu opakovaně (viz např. řízení vedená u podepsaného soudu sp. zn. 7 C 58/2020 nebo 7 C 184/2020). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 300 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/AT), celkem 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 252 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1. 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 252 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta první o.s.ř.