12 C 159/2024-14 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve smyslu výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého z důvodu poskytnutí finančních prostředků bez právního důvodu.Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání.Soud vycházeje z podané žaloby provedl dokazování zejména oznámením o postoupení pohledávky, potvrzením o provedené platbě, smlouvou o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, podacím lístkem.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je opodstatněná. Ze skutkových tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně spol. , právnická osoba, bez právního důvodu poskytl žalovanému dne 15. 10. 2022 částku 20 000 Kč, kterou však žalovaný i přes výzvu neuhradil.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se žalovaný v souvislosti s poskytnutou částkou 20 000 Kč bez právního důvodu na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil a jelikož pak doposud i přes výzvu žalobkyni ničeho neuhradil, rozhodl soud ve znění výroku I. rozsudku a žalobě jako zcela důvodné vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu § 14b) vyhlášky č. 177//1996 Sb. ve výši 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.