12 C 261/2024-16 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 42 600 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení z titulu dlužného nájemného za automobil Opel Corsa, jenž žalobce jako pronajímatel přenechal na základě nájemní smlouvy do užívání žalovanému jako nájemci. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednáníSoud, vycházeje ze skutkových tvrzení uvedených v podané žalobě, provedl dokazování zejména nájemní smlouvou ze dne 11. 9. 2023 vč. obchodních podmínek, výpovědí nájmu ze dne 30. 1. 2024 vč. podacího lístku, předžalobní výzvou ze dne 8. 3. 2024 vč. podacího lístku.Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Na základě nájemní smlouvy ze dne 11. 9. 2023 žalobce přenechal do užívání žalovanému automobil Opel Corsa, přičemž nájemné účastníci sjednali ve výši 600 Kč na den. Žalovaný však žalobci dohodnuté nájemné za období od 1. 12. 2023 do 11. 2. 2024 v celkové výši 42 600 Kč spolu se sjednaným smluvním úrokem z prodlení, i přes výzvu neuhradil.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. V projednávané věci je nepochybné, že ačkoli žalobce jako pronajímatel předal žalovanému jako nájemci coby předmět nájmu ve stavu způsobilém jeho obvyklému užívání, žalovaný dosud dobrovolně nedostál své povinnosti obsažené v ustanovení § 2321 a násl. občanského zákoníku, tedy povinnosti zaplatit pronajímateli nájemné. Na dodatečnou písemnou výzvu žalobce k úhradě tohoto dluhu pak rovněž nikterak nereagoval. Vzhledem k této skutečnosti soud k návrhu žalobce tuto povinnost uložil žalovanému výrokem rozsudku, a to včetně ve smlouvě sjednaného smluvního úroku z prodlení.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 704 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony ve výši 3 x 2 820 Kč a 3 x 300 Kč režijních paušálech jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.