12 C 265/2023-81 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou ze dne 22. 9. 2023 domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované vyklidit telekomunikační zařízení umístěná v prostorách domu označeného ve výroku rozsudku s tím, že žalovaná tyto užívá bez právního důvodu.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uvedené prostory užívá již více než 15 let, neboť dům ,,zasíťovala internetem“ a recipročně jí tedy bylo umožněno umístit telekomunikační zařízení v půdních prostorách domu žalobce. V r. 2019 pak s žalobcem uzavřela nájemní smlouvu a předmětné prostory užívá oprávněně.3. Žalobce doplnil, že jeho výbor žádnou nájemní smlouvu s žalovanou neschválil a jeho statutární zástupci smlouvu neuzavřeli.4. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména výpisem z KN, výpisem z živnostenského rejstříku žalovaného, fotodokumentací předmětného domu vč. technologií, výpisem z OR žalobce, nájemní smlouvou ze dne 11. 10. 2019, smlouvami o umístění telekomunikačního zařízení ze dne 28. 11. 2010, 10. 1. 2012, výpovědí z nájmu a zápisem ze shromáždění vlastníků domu ze dne 19. 6. 2022.5. V průběhu řízení soud k návrhu účastníků vyčkal výsledků rozhodnutí Zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který ve skutkově obdobné věci (týkající se vyklizení příhradového stožáru, antén a technologií umístěných v budově jiného vlastníka v okrese Třebíč), vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp.zn. 5 C 330/2022, došel v rámci svého usnesení ze dne 26. 3. 2024 č.j. Konf 13/2023-9 k závěru, že k rozhodnutí o věci je příslušný Okresní soud v Třebíči.6. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky je nesporné, že v půdních prostorách na střeše domu č.p. 1592 na ulici , právnická osoba, v , adresa, má žalobce dlouhodobě umístěny technologie sloužící pro přenos dat. Stejně tak není sporu o tom, že ve věci předložené nájemní smlouvy týkající se umístění komunikačního zařízení, vč. smlouvy nájemní ze dne 11. 10. 2019, uzavřené na 10 let, podepsal za žalobce , jméno FO, , který se v těchto smlouvách označuje jako ,,kontaktní osoba“. Z výpisu z OR žalobce je nepochybné, že , jméno FO, je členem výboru žalobce, předsedou výboru je od počátku , jméno FO, , který za výbor jedná, místopředsedou , jméno FO, , který ho zastupuje v nepřítomnosti. Jde-li o písemný právní úkon, musí být podepsán předsedou, nebo v jeho zastoupení místopředsedou a dalším členem výboru. Na shromáždění vlastníků jednotek dne 19. 6. 2022 bylo výborem žalobce konstatováno, že zařízení žalované je na domě instalováno bez smlouvy a vědomí členů SVD, přičemž všichni členové SVD nemají zájem na umístění technologií ve svém domě ani za úplatu.7. Nedatovanou výpovědí pak žalobce, zastoupený opět , jméno FO, jako kontaktní osobou ke dni 31. 12. 2022 vypověděl žalované smlouvu o umístění telekomunikačních zařízení ze dne 10. 1. 2014. V rámci jednání soudu dne 18. 6. 2024 pak předseda výboru žalobce , jméno FO, soudu sdělil, že nikoho k jednání za svoji osobou nezmocnil, o jednání , jméno FO, s žalovanou nevěděl a tento jednal ,,na vlastní pěst“.8. I přes následnou výzvu však žalovaná telekomunikační zařízení nevyklidila.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě jako zcela důvodné vyhovět. Žalované nesvědčí žádný právní důvod k užívání půdních a střešních prostor domu žalobce a činí takto dlouhodobě bez souhlasu žalobce. Ze zákona, OR žalobce i platné judikatury je pak zcela vyloučena možnost, aby pouze člen výboru (v daném případě , jméno FO, ) za společenství vlastníků sám v předmětné věci s žalovanou jednal, natož uzavíral jakékoliv smlouvy a jím uzavřené smlouvy s žalovanou jsou tak bez dalšího absolutně neplatné.10. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná a soud z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl.11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst.1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v žalobcem zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, odměně advokáta 21 % DPH dle ust. § 9 – 1), § 7-4) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby ve výši 6 x 1 500 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč dle cit. advokátního tarifu, cestovného k jednání osudu dne 14. 12. 2023 a 18. 6. 2024 ve výši 809 Kč a 768 Kč při vyhláškové ceně paliva, 4 x 51,5 najetých kilometrů, spotřebě použitého vozu 5,9l/100km a náhrady ztráty času ve výši 8 x 100 Kč.