7 C 32/2024-30 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 287 322,26 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 16. 6. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 5 538 Kč a hradit úrok z úvěru ve výši 16,99 % ročně. Dle smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru a mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 1. 1. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Dle článku 3.1 smlouvy o úvěru je banka oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, rovněž úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě.2. Usnesením zdejšího soudu č. j. EPR 239213/2013-13 bylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do částky 6 310,26 Kč.3. Usnesením zdejšího soudu č. j. EPR 239213/2013-16 bylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do částky 3 155,49 Kč.4. Podáním ze dne 26. 2. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 6 310,96 Kč, neboť žalovaný dne 16. 1. 2024 uhradil částku 3 155,48 Kč a dne 16. 2. 2024 částku 3 155,48 Kč.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.6. , právnická osoba, s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě listin předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 6. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 300 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 5 538 Kč. V článku 3.1 smlouvy bylo sjednáno, že úroky budou připisovány k jistině a stanou se její součástí. žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 1. 1. 2023. Rozhodnutí o tom zaslala žalovanému. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 22. 8. 2023. Výše dlužné částky byla zjištěna z účetních dokladů žalobkyně („podklady pre súdne konanie“) a výpisem z úvěrového účtu. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného vyplývá, že od prosince 2021 pracuje jako pomocný dělník a jeho mzda činí 18 000 Kč hrubého měsíčně.8. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.9. So ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před prvním jednáním ve věci, zastavil soud výrokem I. řízení co do částky 6 310,96 Kč, aniž by vyžadoval souhlas žalovaného s tímto postupem.10. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014, a to dle ust. § 2395, § 2399 odst. 1, § 2001, § 2002 a § 1970..11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost ve výši 271 544,86 Kč a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.12. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.13. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 11 620 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve výši 7 x 9 500 Kč za sedm poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé, 4 x částečné zpětvzetí žaloby), celkem 66 500 Kč, 7 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 2 100 Kč.14. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 14 406 Kč.15. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.16. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku soud nerozhodoval, neboť částka, která by žalobkyni měla být po částečných zpětvzetích žaloby vrácena, nepřesahuje 1 000 Kč.