ECLI: ECLI:CZ:OSTR:2024:7.C.320.2023.1 Datum: 2024-02-21 Předmět: o zaplacení částky 11 935,46 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. null/null Sb.", "§ 1879 z. č. null/null Sb.", "§ 2991 z. č. null/null Sb.", "§ 75 z. č. null/null Sb.", "§ 84 z. č. null/null Sb.", "§ 86 z. č. null/null Sb." ["smlouva o zápůjčce""postoupení pohledávky""smlouva pracovní""smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení""výživné"]
O co šlo: o zaplacení částky 11 935,46 Kč s příslušenstvím (["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. null/null Sb.", "§ 1879 z. č. null/null Sb.", "§ 2991 z. č. null/null Sb.", "§ 75 z. č. null/null Sb.", "§ 84 z. č. nu)
1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 11 935,46 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne 19. 8. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, – dále též jen „Provident“) a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 1 040 Kč., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 3. 1. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně Provident splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Od žalované bylo zjištěno, že má příjem ze zaměstnání výši 36 474 Kč měsíčně, žije v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Provident provedl též lustrací žalované v insolvenčním rejstříku (dále též jen „ISIR“), kde ověřil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, č. j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, dle kterého je dostačující, že listiny, z nichž poskytovatel půjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě.3. , právnická osoba, s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:5. Ze smlouvy o spotřebitelském ze dne 19. 8. 2021 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi Providentem a žalovanou k podpisu smlouvy č. , tel. číslo, , v níž se Provident zavázal poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, a to za poplatek v celkové výši 6 379 Kč tvořený úrokem ve výši 3 480 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 699 Kč a částkou za flexibilní splácení ve výši 700 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 13 379 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 258 Kč, resp. 221 Kč v poslední splátce.6. Přípisem Providentu ze dne 16. 12. 2022 byla žalovaná informována o výši dlužné částky z uvedené smlouvy (15 840,01 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 14. 12. 2022. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k důkazu, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky Providentu za žalovanou. Dne 2. 6. 2022 pak žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu k plnění s tím, aby dlužnou částku uhradila do 16. 6. 2022.7. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila dosud pouze 1 040 Kč.8. Ze zákaznické karty žalované datované ke dni 19. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná žila v nájmu, měla středoškolské vzdělání, byla svobodná, měla 1 vyživovací povinnost a byla zaměstnána jako dělnice u firmy Wera Work, s.r.o. Její čistý měsíční příjem činil 16 674 Kč, další příjem domácnosti 19 800 Kč (bez jakékoliv specifikace) a odhadované měsíční výdaje činily 3 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Žalovaná svá tvrzení doložila pracovní smlouvou a výpisy z účtu za období červen, červenec 2021.9. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014, zejména dle ust. § 1810, § 2395 a násl., § 1879 a násl. a § 2991 o. z. a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména dle ustanovení § 75, § 84, § 86 a § 87 tohoto zákona.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Provident) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 7 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr , právnická osoba, v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.11. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do karty zákazníka, z níž je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela zejména z jí poskytnutých údajů. Právní předchůdkyni žalobkyně byla předložena pracovní smlouva a dva výpisy z účtu žalované. Žalobkyně soudu nepředložila ani doklad o tvrzené lustraci žalované v ISIR. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že by Provident zjišťoval z veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS nebo z Centrální evidence exekucí), zda žalovaná řádně hradí svoje závazky u jiných věřitelů. Provident také zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalobkyně v podobě nájmu, dopravy do zaměstnání, výživného atp. Pokud na výzvu soudu žalobkyně nepředložila ani dokumenty, na které ve svém podání ze dne 3. 1. 2024 odkazuje (lustrace v ISIR), odporuje to zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly [§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ]. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena.12. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná.13. Pokud se jedná o námitku žalobkyně ve vztahu k povinnosti uchovávat dokumenty, které spotřebitel př
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.