ECLI: ECLI:CZ:OSTR:2024:7.C.328.2023.1 Datum: 2024-02-21 Předmět: o zaplacení částky 32 770 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. null/null Sb.", "§ 1879 z. č. null/null Sb.", "§ 2991 z. č. null/null Sb.", "§ 75 z. č. null/null Sb.", "§ 84 z. č. null/null Sb.", "§ 86 z. č. null/null Sb." ["smlouva o úvěru""smlouva pracovní""smlouva o zápůjčce""výživné""bezdůvodné obohacení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o zaplacení částky 32 770 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 115a (99/1963 Sb.), § 101 (null/null Sb.), § 1879 (null/null Sb.), § 2991 (null/null Sb.).
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 27. 4. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 21 380 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 1. 3. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, – dále též jen „FCI“) a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 5 620 Kč. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhá zaplacení částky 11 390 Kč s příslušenstvím z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 1. 12. 2018 mezi FCI a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 10 210 Kč., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 10. 1. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně FCI splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Od žalovaného bylo zjištěno, že má příjem u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 16 884 Kč ke dni 1. 12. 2018, resp. 15 746 Kč měsíčně ke dni 1. 3. 2019, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. FCI též zjistila od žalovaného výši jeho výdajů a údaje jím tvrzené ověřila z pracovní smlouvy. výplatních pásek a z potvrzení o příjmu zaměstnavatele žalovaného. FCI provedla též lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku (dále též jen „ISIR“), kde ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, č. j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, dle kterého je dostačující, že listiny, z nichž poskytovatel půjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě.3. , právnická osoba, s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi FCI a žalovaným k podpisu smlouvy o č. , hodnota, , v níž se FCI zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Smlouvou byl sjednán úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 27 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 450 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 12. 2018 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi FCI a žalovaným k podpisu smlouvy č. , hodnota, , v níž se FCI zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 2 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 21 600 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 360 Kč.7. Přípisem FCI ze dne 24. 11. 2022 byl žalovaný informován o výši dlužné částky z obou smluv specifikovaných v předchozích dvou odstavcích smlouvy (v celkové výši 42 270 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022. Tato byla též součástí listin provedených k důkazu, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení obou pohledávek FCI za žalovaným. Dne 10. 3. 2023 pak žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k plnění.8. Ze zákaznické karty žalovaného datované ke dni 1. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný žil s rodiči, měl učňovské vzdělání. byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a byl zaměstnaný v , právnická osoba, Jeho čistý měsíční příjem činil 16 884 Kč a odhadované měsíční výdaje činily ve výši 6 900 Kč, z čehož výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 100 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Příjem byl ověřen pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu od zaměstnavatele a výplatními páskami.9. Ze zákaznické karty žalovaného datované ke dni 1. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný žil s rodiči, byl bez základního vzdělání, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a byl zaměstnaný v , právnická osoba, Jeho čistý měsíční příjem činil 15 746 Kč a odhadované měsíční výdaje činily ve výši 8 120 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný předložil pouze pracovní smlouvu.10. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014, zejména dle ust. § 1810, § 2395 a násl., § 1879 a násl. a § 2991 o. z. a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), zejména dle ustanovení § 75, § 84, § 86 a § 87 tohoto zákona.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (FCI) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty dva spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 15 000 Kč a 12 000 Kč za podmínek specifikovaných v jednotlivých smlouvách. Soud však dospěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelských úvěrech jsou ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěry splácet, resp. poskytla žalovanému úvěry za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen je splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr , právnická osoba, v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.12. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do karet zákazníka, z nichž je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Právní předchůdkyni žalobkyně byly žalovaným předloženy pouze doklady o příjmech, nikoli však o výdajích. Žalobkyně soudu nepředložila ani doklad o tvrzené lustraci žalovaného v ISIR. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že by FCI zjišťovala z veřejně do
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.