24 C 38/2025-45 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 17 780 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu uznání dluhu, vycházejícího z dlužného nájemného za motorové vozidlo , jméno FO, , jméno FO, RZ , SPZ, , jenž žalobce jako pronajímatel přenechal na základě nájemní smlouvy do užívání žalované.Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání s tím, že v průběhu řízení žalobkyně navrhla soudu, aby povinnost uhradit dlužné nájemné a úrok z prodlení uložil žalované včetně nákladů řízení ve splátkách.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení uvedených v podané žalobě, provedl dokazování zejména smlouvou o pronájmu motorového vozidla ze dne 23. 2. 2025 a všeobecnými podmínkami pronájmu motorového vozidla ze dne 23. 2. 2025, daňovým dokladem – vyúčtováním za nájem vozidla ze dne 30. 4. 2025, výzvami k úhradě pokut včetně potvrzeních o provedených platbách, uznáním dluhu ze dne 25. 5. 2025, upomínkou z 10. 7. 2025 včetně jejího odeslání do DS žalované.Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Dne 25. 5. 2025 uznala žalovaná vůči žalobci písemně dluh ve výši 17 780 Kč v souvislosti s neuhrazeným nájemným za pronájem motorového vozidla a zavázala se jej uhradit do 6. 6. 2025. Žalovaná však na svůj dluh vůči žalobci neuhradila ničeho.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznala svůj dluh určený důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobce jako věřitele tento dosud řádně neuhradila, uložil jí soud tuto povinnost k návrhu žalobce, a to včetně požadovaného příslušenství ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb..Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věty za středníkem téhož právního předpisu.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, odměně advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony ve výši 3 x 1 820 Kč a 3 x 450 Kč režijních paušálech podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.