7 C 122/2025-27 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu dosud neuhrazených služeb poskytnutých na základě smlouvy č. 280/LMS/2022 ze dne 7. 12. 2022.Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila z důvodu, že jí byl asi dva měsíce po skončení nájmu na odběrném místě odebrán router a navíc podala telefonicky výpověď, což je dle VOP možné. V požadovaném období od žalobkyně žádné služby neodebírala.K jednání nařízenému na 20. 10. 2025 se bez omluvy nedostavila žalovaná, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Bylo proto jednáno v její nepřítomnosti.Ze smlouvy o poskytování služeb 2820/LMS/2022 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalované služby s názvem TR LAN – 100Mbit za cenu 500 Kč měsíčně včetně DPH. Smlouva byla uzavřena od 7. 12. 2022 na dobu neurčitou. Platba měla dle smlouvy probíhat ročně. Smlouva je opatřena razítky žalobkyně i žalované a též dvěma nečitelnými podpisy. Za žalobkyni smlouvu podepsal , právnická osoba, , za žalovanou je uveden jednatel , jméno FO, . Fakturou č. , hodnota, splatnou dne 28. 1. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalované částku 6 000 Kč za připojení k internetu na rok 2024. Fakturou č. , hodnota, splatnou dne 28. 1. 2025 vyúčtovala žalobkyně žalované částku 6 000 Kč za poskytování připojení k internetu na rok 2025. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částek 2 x 6 000 Kč plus 5 Kč za odeslání upomínky do datové schránky dne 27. 2. 2025 (viz č.l. 15 spisu) s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí bude ve věci podána žaloba.Po provedeném dokazování shledal soud žalobu zcela důvodnou. Žalobkyně plnila své závazky, které na sebe převzala smlouvou o poskytování služeb ze dne 7. 12. 2022, avšak žalovaná svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostála, když neuhradila žalobkyní vyúčtované služby. Svá tvrzení uvedená v odporu žalovaná neprokázala a k nařízenému jednání se nedostavila. Nemohla tak být soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 zákona č. , hodnota, /1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že nemůže být se svojí obranou proti žalobě úspěšná, pokud neoznačí důkazy k prokázání svých tvrzení. Dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitých závazků vůči žalobkyni a je proto povinna jí kromě dlužných částek uhradit též úrok z prodlení. Ohledně faktury splatné dne 28. 1. 2024 byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Pokud se jedná o fakturu splatnou dne 28. 1. 2025, zde soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení v požadované výši 11,50 % ročně, která je o půl procentního bohu nižší, než zákonná sazba.Ačkoliv byla žalobkyně ve věci plně úspěšná a příslušela by jí tak dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Zástupkyně žalobkyně však při jednání výslovně uvedla, že náhradu nákladů řízení nežádá, a proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno v bodě. II.