12 C 77/2026-15 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 39 000 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení z titulu dlužného nájemného za užívání automobilu , jméno FO, , jméno FO, combi RZ , SPZ, , jenž žalobce jako pronajímatel přenechal na základě nájemní smlouvy do užívání žalovanému jako nájemci.Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení uvedených v podané žalobě, provedl dokazování zejména nájemní smlouvou ze dne 30. 8. 2025 vč. obchodních podmínek, potvrzení o vrácení ze dne 17. 10. 2025, fakturou ze dne 17. 10. 2025, předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2025.Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 8. 2025 žalobce přenechal do užívání žalovanému automobil , jméno FO, , jméno FO, combi RZ , SPZ, , přičemž nájemné účastníci sjednali ve výši 750 Kč na den. Žalovaný však žalobci za období od 30. 8. 2025 do 17. 10. 2025 dlužné nájemné a poplatek za vyčištění vozidla v celkové výši 39 000 Kč i přes výzvu neuhradil.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. V projednávané věci je nepochybné, že ačkoli žalobce jako pronajímatel předal žalovanému jako nájemci coby předmět nájmu ve stavu způsobilém jeho obvyklému užívání, žalovaný dosud dobrovolně nedostál své povinnosti obsažené v ustanovení § 2321 a násl. občanského zákoníku, tedy povinnosti zaplatit pronajímateli nájemné a poplatek za vyčištění vozidla. Na dodatečnou písemnou výzvu žalobce k úhradě tohoto dluhu pak rovněž nikterak nereagoval. Vzhledem k této skutečnosti soud k návrhu žalobce tuto povinnost uložil žalovanému výrokem rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 560 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony ve výši 3 x 2 660 Kč a 3 x 450 Kč režijních paušálech jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.