119 C 27/2020-31 — Okresní soud v Trutnově

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Rámcová smlouva, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobce (dále jen OP) upravující mimo jiné podmínky, za kterých budou mezi žalobcem a žalovaným uzavírány konkrétní smlouvy o výpůjčce, a to v čl. 13. Na základě Rámcové smlouvy došlo k uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce ze dne [datum] dle článku 13 odst. 1 OP. Dokladem o uzavření smlouvy a o předání předmětu výpůjčky včetně specifikace předmětu výpůjčky a jeho ceny byl dodací list (výdejová karta) [číslo] ze dne [datum]. Dle článku 13 odst. 3.OP byl žalovaný povinen vrátit žalobci předmět výpůjčky do 30 dnů od výzvy žalobce k jeho vrácení, nejpozději však byl žalovaný povinen vrátit všechny předměty výpůjčky ke dni ukončení rámcové smlouvy. K ukončení předmětné smlouvy o výpůjčce došlo na základě výpovědi žalobce ze dne [datum], v rámci které žalobce současně vyzval žalovaného k vrácení předmětu výpůjčky. Dle článku 13 odst. 3.7 OP, pokud je žalovaný s vrácením předmětu výpůjčky (či jen dílčího komponentu tvořícího předmět výpůjčky) v prodlení delším než 30 dnů, tak je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí (komponentů) tvořících konkrétní předmět výpůjčky (výčepního zařízení) s jejichž vrácením je žalovaný v prodlení, přičemž hodnotou těchto komponentů se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, ve kterém je předmět výpůjčky blíže specifikován. Smluvní pokuta je splatná marným uplynutím výše uvedené třicetidenní lhůty. Žalovaný předmět výpůjčky nevrátil řádně a včas, a to ani zčásti. Žalobce proto dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty v celkové výši [částka]. Žalovaný však dlužnou smluvní pokutu neuhradil, ani na upomínku zástupce žalobce ze dne [datum]. Žalobce uplatňuje rovněž příslušenství v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky na základě nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši [částka] a úroků z prodlení. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená shora, tedy, že žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o výpůjčce [anonymizována čtyři slova]) v ceně [částka]. Žalovaný po ukončení smluvního vztahu byl povinen navrátit předmět výpůjčky, což neučinil ani ve lhůtě do 30 dnů od výzvy žalobce, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě nevráceného výčepního zařízení, tj. v částce [částka]. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil, ačkoli byl o zaplacení upomínán. Toto soud zjistil z rámcové smlouvy ze dne [datum], obchodních podmínek žalobce, faktury -daňového dokladu ze dne [datum], výdejové karty [anonymizována dvě slova] [číslo] výpovědi konkrétní smlouvy o výpůjčce ze dne [datum] s žádostí o navrácení výčepního zařízení včetně doručenky, výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne [datum] včetně dodejky a předžalobní upomínky z [datum] s dokladem o odeslání <i>Podle § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.</i> <i>Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla sjednána platná smlouva o výpůjčce, na základě které vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobci žalovanou smluvní pokutu za nevrácení předmětu výpůjčky. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobci předmět výpůjčky vrátil ve sjednané lhůtě nebo že by na smluvní pokutu žalobci cokoli uhradil. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. Žalovaný se nezaplacením ve lhůtě splatnosti ocitl v prodlení, soud proto žalobci přiznal i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu ode dne následujícího po splatnosti smluvní pokuty do zaplacení a taktéž náklady spojené s uplatněním pohledávky v paušální výši [částka] dle téhož nařízení. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci plný úspěch, vznikl mu nárok na vynaložené náklady řízení. Dle § 7 odst. 5 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhl.) vznikl zástupci žalobce nárok na odměnu za 2 úkony právní služby po [částka] (převzetí věci, sepis žaloby) a 1 úkon po [částka] (jednoduchá výzva k plnění) a tři paušální náhrady po [částka] dle 13 odst. 4 vyhl.. Zástupce žalobce je plátcem DPH, proto náleží na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka]. Po připočtení soudního poplatku [částka] činí celkové náklady řízení žalobce [částka]. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí advokátovi žalobce. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.