30 C 290/2020-30 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení televizního poplatku žalovaným od října [rok] do ledna [rok]. 2. Žalovaný v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že není vlastníkem televize již od roku 1989, kdy se rozvedl. V roce [rok] se znovu oženil, ale televizi vlastnila jeho manželka a SIPO bylo po jejím úmrtí odhlášeno. Ani poté žalovaný televizní přijímač nikdy neměl a jako jeho vlastník se proto nepřihlašoval. Uvedené skutečnosti žalovaný České televizi řádně ohlásil. 3. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že v rozhodném období neeviduje odhlášku žalovaného a neeviduje ani žádnou komunikaci s žalovaným, týkající se jeho odhlášení. 4. Při jednání soudu dne [datum] žalovaný upřesnil, že se skutečně v roce 2009 přihlásil jako poplatník a podepsal evidenční list. Trval však na tom, že v roce 2014 došlo k odhlášení SIPA na poště v [obec], čímž došlo k odhlášení žalovaného jako poplatníka televizních poplatků. Po výzvě soudu k doložení odhlášky uvedl, že se několikrát stěhoval, nebude tedy schopen své tvrzení o řádném odhlášení doložit. Poukázal na zneužití monopolního postavení České televize s tím, že zvažuje žalobu proti žalobkyni o náhradu škody, která mu vznikne. 5. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je od června 2009 přihlášen jako poplatník televizních poplatků, což bylo zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka. Dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu na televizním poplatku. Žalovaný v období od října [rok] do ledna [rok] neplatil poplatky, dluží tak za 28 měsíců po 135 Kč tj. celkem částku 3.780 Kč. Tuto skutečnost žalobkyně doložila výpisem detailu dluhu žalovaného. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poplatek žalobkyni v předepsané výši zaplatil. 6. Žalovaný je dle § 3 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku, dluží na něm za rozhodné období částku 3.780 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž úroky z prodlení vždy od data, od kterého se žalovaný ocitl s placením jednotlivých měsíčních poplatků v prodlení. Žalovaný je fyzickou osobou a měl povinnost zaplatit poplatek vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Výše požadovaných úroků odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku včetně kapitalizovaných úroků z prodlení zaplatit. 7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, vznikl jí nárok na vynaložené náklady řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta 2 x 200 Kč (převzetí věci, podání žaloby) a dvou paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Za vyjádření k odporu žalovaného náleží zástupci žalobkyně odměna 1.000 Kč a paušální náhrada 300 Kč Náklady se navyšují o 399 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 2.699 Kč splatné k rukám advokáta žalobkyně. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný pro případ, že by soud uplatněnému nároku vyhověl, požádal o povolení splátek. Ke svým majetkovým poměrům žalovaný sdělil, že pobírá invalidní důchod, který je zatížen exekucemi. Uvedl, že by přesto byl schopen platit celkovou měsíční splátku 500 Kč. Soud návrhu žalovaného na splátku dlužné částky a nákladů řízení ve výši 500 Kč měsíčně vyhověl. Soud má za to, že žalovanému je třeba poskytnout šanci plnit žalobkyni bez navyšování o další náklady exekučního řízení, plnění ve splátkách přitom nepředstavuje pro žalobkyni nepřiměřenou újmu. Nebude-li žalovaný stanovené splátky dodržovat, stane se dluh splatným celý najednou.